LALINA: No, a tys to zase mile zjednodušila na současnost a konkrétní jednotlivce. Přitom by ti teoreticky mohlo být jasné, že tenhle problém se táhne už od dob socialismu. Pohádku o nevyváženém vybírání a přerozdělování peněz, přičemž na Moravu se při přerozdělování vždycky tak "trochu" zapomnělo (a i to Slovensko dostávala svého času více), jsem slýchával od malička. Nebo o tom, že Pražák si na Moravu vzpomene jen tehdy, když něco potřebuje (víno, slivovici, ovoce, zeleninu atd.). A jak se říká, na každém šprochu pravdy trochu.
Nemluvě o tom, že nejde jen o nějaké majetkové poměry, ale také (a možná především) o fakt, s jakým despektem vždy oni Pražáci shlíželi na ty upocené a ušmudlané rolníky a dělníky z (nejen) moravské horní dolní. Dlužno podotknout, že život není jen o penězích a životní úrovni, a jak všichni dobře víme, leckdy je i bezdomovec mnohem spokojenější a šťastnější než majitel fabriky.
A když už prvoplánově hraješ na citlivou strunu těmi zoufalci a chudáky, kteří nemají dostupný ani ten les či jezero, odpovím ti následovně: On je v tom městě nikdo nedrží (stejně tak jako nikdo nedrží vesničany na vesnici, když se rozhodnou odejít do města za domnělým štěstím)!