PIZI: Upřímě ten mě trápí ze všeho nejmíň .... psychický comedowny po drogách poslední rok v podstatě nemívám, nebo skoro ani nestojí za řeč. To že mi druhej den mozek pořádně nefunguje sice mám pořád, ale nějaké depresivní stavy vůbec. Trošku (trošku hodně) jsem změnil vnitřní přístup, určitejma věcma jsem se přestal zabejvat a hlavně se snažím přemýšlet pozitivně. Kudy chodím tudy se usmívám jak kokot, u řešitelnejch problémů hledám řešení, neřešitelnejma si odmítám kazit náladu, v podstatě se nerozčiluju, hloupý lidi ignoruju, všem všechno přeju etc. Zní to jak takový ty "budhisticko-hipísácký" řečičky, ale cítím se mnohem líp, všechno jde najednou tak nějak jednodušejc a mě se daří uchovávat dobrej spirit i v situacích kdy bych se jindy zabejval sebelítostí a podobnejma sračkama. Jen se mi teda občas stává, že občas třeba i na pár dní najedu na tak "vysokou" vlnu, že si připadám jako na vynikajícím emkovym tripu .... jen pak z ničeho nic přijde comedown právě tak silný jako byl ten pozitivní stav předtím. Tíha na hrudníku, chuť brečet, jsem náchylnější k přemejšlení o sračkách který mě leda tak postrčí ještě níž. Většinou to trvá tak půl hodiny, ale kdo zná klasické postdrogové comedowny ten ví jak nepříjemnej pocit to je. Osobně mám za to, že princip bude stejnej jako je u drogovejch comedownů, jen je ta "abnormálně" vysoká produkce seretoninu způsobená přirozeně. Jen mě trochu mate, že ty comedowny jsou tak krátké a v podstatě hned po nich klidně najedu zpátky na onu pozitivní vlnu. Samozřejmě v takovejch extrémech nefunguju pořád, ale mám li dobré období, tak jsou relativně časté. A dokuď to funguje nehodlám se v tom moc šťourat, i zacenu oněch půlhodinek který bych si radši odpustil :)