INHALATA: lol :)
Myslím, že to dělá dál spousta lidí, ale ti, pro který je to samozřejmý, o tom ani necítěj potřebu dál něco psát.
CONTINUITY:
K tomuhle příspěvku:
Když jsem ho psala, byla jsem v ohromný euforii, že jsem na to přišla, a přišlo mi to vyřešený :)
Což se ukázalo není úplně tak jednoduchý, změnit mnohaletý návyky úplně obratem asi je možný, ale nejspíš je i častější to, co jsem o tom pak zjistila, že je to zase další proces učení :)
Tak v zásadě, já se učím postupně brát drogy čím dál rozumnějc posledních 15 let, lol :)
Začala jsem u úplně totální nevědomý sebedestrukce. První lekce, co jsem se naučila, byla pak, že to tak nechci, že chci být zdravá a ok....
A pak to bylo, a je, o postupným odbourávání těch drsných věcí, a nacházení nových, jak látek, tak způsobů užívání, který jsou slučitelnější s tím, co chci. A objevování proč vlastně dělám to, co dělám, a tak jak to dělám, a co musím změnit, aby to šlo nějak jinak.
Ten poslední půlrok je rozhodně lepší než všecko, co bylo předtím.
Úlet jsem za tu dobu vyvedla jen jeden opravdu nepříjemnej, a jeden menší.
Což je oproti loňskému roku značné snížení frekvence, a na kvalitě života je to vidět :)
A pak, párkrát, 3-4x jsem udělala něco, co bylo v podstatě technicky rozumný užívání (maličko něčeho, těch mých aktuálních 2 látek), ale nejsem s tím spokojená, protože by bylo bývalo ještě lepší nedat si to vůbec, byla jsem z toho pak zbytečně unavená a nedalo mi to nic.
Dobrej pocit mám z toho, že jednu látku, kterou užívat chci a mám ráda, se mi zřejmě už opravdu povedlo naučit dávat fakt rozumně, ve správnou chvíli, správné množství, a to mi vyhovuje, připadá správně a necítím potřebu na tom nic měnit :)
Zjišťuju, že ono to má ještě víc aspektů, než to, co jsem psala v tom příspěvku níže. Třeba ten, že mám v sobě nějakou část, takovou "divokou", která po tom volném zmaštění se velice touží a je to pro ni důležité. A nejde ji nějak úplně potlačit, a asi by to ani nebylo žádoucí, zřejmě správné řešení je se s ní domluvit, na způsobech, které jsou celkově ok.
Mám srovnání s obdobím, kdy jsem si nedávala pro jistotu vůbec nic :) Ale to taky nebylo ono, protože jednak maličko něčeho vhodnéhoo v některých situacích je fakt fajn .), třeba na tancování, a jednak jsem s tím nebyla úplně spokojená, a po dlouhé době ničeho pak zase byly daleko větší úlety.
Mám pocit, že hodně je to taky o uvědomování si, co se se mnou děje, jak se cítím, co potřebuju. To je taky věc, která je pro někoho samozřejmá, ale pro nás lidi se sklonama k úletům asi úplně ne. Pokud si včas všimnu nějakýho tlaku, napětí, vyčerpání, mám šanci udělat s tím spíš něco pozitivního, nebo pokud se chci uvolnit zmaštěností, vychytat si jí, počítat s ní, zkrátka udělat to hezky :)