zbytecny picoviny, staci voda..

BIGTRAGED: tak to je samozrejme ten fyzickej aspekt rozumnosti,a diky zes ho sem vnesl:)

Mimochodem,tezko rict co presne jsi myslel juicy,mozna myslime to stejne,ale prijde mi uzitecne upresnit,ze lepsi je most nebo skutecna cerstva stava,nez tzv.dzus, tekutina z ovocneho koncentratu,cukru a chemie. Dzus mi prijde jako spis nouzovka. Protoze na party kvalitni tekutiny nebyvaji casto k dostani,nosim si bezne vlastni,termosku caje,lahev stavy,autem i vic veci,stoji to za to:) svetlou vyjimkou jsou psicka,kde se dnes uz dostanou i vitaminove a mineralove vychytavky typu mlady jecmen,diky bio liquid baru:)

Tak si říkám, že ono to celkově bude taky hodně o tom, nakolik člověk zná sám sebe a na kolik se vnímá, svoje potřeby, pocity, svoje různý části. Protože v zásadě jde o to, aby mezi různýma částma byl mír. Takže aby to, co udělá radost třeba mysli, bylo přijatelný i pro tělo, aby to, čím se člověk odreaguje a uvolní, bylo slučitelný s tím, co si pak přeje dělat v pondělí :) a tak

INHALATA: lol :)

Myslím, že to dělá dál spousta lidí, ale ti, pro který je to samozřejmý, o tom ani necítěj potřebu dál něco psát.

CONTINUITY:

K tomuhle příspěvku:
Když jsem ho psala, byla jsem v ohromný euforii, že jsem na to přišla, a přišlo mi to vyřešený :)

Což se ukázalo není úplně tak jednoduchý, změnit mnohaletý návyky úplně obratem asi je možný, ale nejspíš je i častější to, co jsem o tom pak zjistila, že je to zase další proces učení :)

Tak v zásadě, já se učím postupně brát drogy čím dál rozumnějc posledních 15 let, lol :)
Začala jsem u úplně totální nevědomý sebedestrukce. První lekce, co jsem se naučila, byla pak, že to tak nechci, že chci být zdravá a ok....
A pak to bylo, a je, o postupným odbourávání těch drsných věcí, a nacházení nových, jak látek, tak způsobů užívání, který jsou slučitelnější s tím, co chci. A objevování proč vlastně dělám to, co dělám, a tak jak to dělám, a co musím změnit, aby to šlo nějak jinak.

Ten poslední půlrok je rozhodně lepší než všecko, co bylo předtím.

Úlet jsem za tu dobu vyvedla jen jeden opravdu nepříjemnej, a jeden menší.

Což je oproti loňskému roku značné snížení frekvence, a na kvalitě života je to vidět :)
A pak, párkrát, 3-4x jsem udělala něco, co bylo v podstatě technicky rozumný užívání (maličko něčeho, těch mých aktuálních 2 látek), ale nejsem s tím spokojená, protože by bylo bývalo ještě lepší nedat si to vůbec, byla jsem z toho pak zbytečně unavená a nedalo mi to nic.

Dobrej pocit mám z toho, že jednu látku, kterou užívat chci a mám ráda, se mi zřejmě už opravdu povedlo naučit dávat fakt rozumně, ve správnou chvíli, správné množství, a to mi vyhovuje, připadá správně a necítím potřebu na tom nic měnit :)

Zjišťuju, že ono to má ještě víc aspektů, než to, co jsem psala v tom příspěvku níže. Třeba ten, že mám v sobě nějakou část, takovou "divokou", která po tom volném zmaštění se velice touží a je to pro ni důležité. A nejde ji nějak úplně potlačit, a asi by to ani nebylo žádoucí, zřejmě správné řešení je se s ní domluvit, na způsobech, které jsou celkově ok.

Mám srovnání s obdobím, kdy jsem si nedávala pro jistotu vůbec nic :) Ale to taky nebylo ono, protože jednak maličko něčeho vhodnéhoo v některých situacích je fakt fajn .), třeba na tancování, a jednak jsem s tím nebyla úplně spokojená, a po dlouhé době ničeho pak zase byly daleko větší úlety.

Mám pocit, že hodně je to taky o uvědomování si, co se se mnou děje, jak se cítím, co potřebuju. To je taky věc, která je pro někoho samozřejmá, ale pro nás lidi se sklonama k úletům asi úplně ne. Pokud si včas všimnu nějakýho tlaku, napětí, vyčerpání, mám šanci udělat s tím spíš něco pozitivního, nebo pokud se chci uvolnit zmaštěností, vychytat si jí, počítat s ní, zkrátka udělat to hezky :)

VYHULENY_UFO: lol, do auditka o heráku píšu furt ;-D, ale samozřejmě děkuji ;), pozitivní reakce tady na ten výlev příjemně překvapila :)

Včera mi došla taková věc ohledně užívání drog s rozumem.
Tedy, ona se týká spíše jeho opaku, tedy užívání nerozumného. Ať už je to závislost nebo občasné excesy.
Samozřejmě to není nic nového, a žasnu, že mi to došlo až teď :

Základním předpokladem rozumného užívání čehokoliv je ochota být dospělý a zodpovědný sám za sebe.

A to proto, že pokud něco užívám nerozumně, ujíždím na tom nebo to přeháním, zodpovědnosti se tím vyhýbám.
Co myslím dospělostí a zodpovědností?
Dokázat si vyjasnit, co v životě chci, zvolit jaké kroky, volby a opatření k tomu směřují, a ty dělat.

Závislost na nějaké látce nebo problematické užívání je způsob, jak se téhleté odpovědnosti vyhnout, jak ji odložit, pokud se jí například bojíme, nevíme co chceme, nevěříme si, neumíme si představit, že je vůbec možné jít si vlastní cestou a tak. "Problém" je pak skvělá výmluva: můžeme si říkat "až zhubnu", "až přestanu s xxxx", "teď nemůžu, mám problém s xxx".
A nebo si to nahlas neříkáme, ale pravidelně se nerozumným užíváním něčeho tak vyčerpáme, že nám pak nezbývá žádná energie navíc, a tak máme jen na to, fungovat v nějaké neuspokojivé rutině. Takže si vlastně jenom potichu říkáme "až jednou budu mít energii...." a nebo dokonce popíráme jakoukoliv možnost něco změnit: "doba je zlá, život je těžkej, nemůžu dělat co opravdu chci, musím se spokojit s tím a tím....".¨

Přišla jsem na tohleto začátkem roku, po tom, co jsem se konečně rozhodla ukončit dvě své "kvartální závislosti" ;) (tedy občasné, přitom ale nerozumné užívání něčeho).

A najednou jsem zjistila, co je pod tím: X věcí, které jsem vždycky chtěla dělat. Ale vyžadují rozhodování, vyžadují učení, vyžadují vystoupení ze zóny pohodlí a překonávání strachů a studů, zkrátka vyžadují úsilí. Teď už mi připadá daleko jednodušší vynaložit to úsilí, než mrhat energií na nějaké závislosti, je to i mnohem příjemnější. Ale zpětně vidím, že mnoho let mi to tak nepřipadalo, že jsem to prostě automaticky a bez zamyšlení "ještě o chvilku" odkládala a raději jsem udělala znova to něco, co bylo sice hloupé a nepříjemné, ale zato důvěrně známé.
(včera nám vysvětlili na semináři, že důvěrně známé věci se mohou jevit pohodlnější, i když jsou vlastně bolestivé, nepříjemné a frustrující, pokud se hodně bojíme neznáma)

Předchozími takovými kroky pro mě bylo ukončování "neobčasných" závislostí, tedy těch "opravdových", kdy to navíc bylo příšliš často. Když jsem je ukončila, před lety, osvobodilo mě to do nějaké míry. Ale dokud jsem trvala na tom dělat "alespoň něco" sebedestruktivního, "alespoň občas", tak některé pozitivní věci začít nešlo. Prostě nešlo, přestože teoreticky by na ně čas byl.

Když se rozhlédnu a podívám se na lidi, kteří jsou celkově psychicky vyrovnanější a zdá se, že v tomhletom měli jasno rovnou, už ze své výchovy a vývoje, tak vidím, že za sebe taky rovnou zodpovídají, a nic sebedestruktivního nedělají. Tedy, netvrdím, že vůbec nikdy, prakticky každý se někdy někde brutálně ožral či něčím přezmastil ;-D - ale určitě to nedělají pravidelně, je to výjimečná záležitost, neslouží to k vyhýbání se něčemu, protože takoví lidé si rovnou zvolí dělat to, co je baví, učit se to, čemu se chtějí věnovat, tvořit si život, jaký je přitahuje. A když užívají různé substance, zvolí si dělat to tak, aby jim to přineslo spíš radost, a aby si tím zbytečně neublížili ani se přehnaně nevysílili. Protože na takové hlouposti nemají čas, potřebují svou energii k tomu, co chtějí.

Svoboda není dvoustavová. Člověk není buď svobodnej, nebo nesvobodnej. Vždy je to o míře. Tedy člověk je hodně, nebo méně svobodnej.

VYHULENY_UFO: treba ano, ale ta nemoc muze mit koren v nejake poruse.;) treba osobnosti. je to casto nejaky projev sebedestruktivnich tendenci. a tak dale. tzn. mozna by se dalo rict, ze zavislost je symptom, pruvodni jev, nejake poruchy, nerovnovahy:) proste neda se vyizolovat zavislost od zavisleo. zavislost vlastne neexistuje. to je mentalni konstrukt. zavisly je naopak clovek, ktery ma problemy, ktere ne zcela moudre resi.