připravoval jsem si střenku na nůž. neni to nic extra v porovnání tady s věcma, ale to dřevo pro mě má takový osobní kouzlo. Je to ořech, po kterym jsem lezl od tý doby, co jsem se udržel na větvi, když jsme ho káceli (protože nenesl žádný ořechy, jen hromady listí) tak jsem plakal a schoval jsem si z něj dva malý špalíky, který jsem nechal na chatě sušit. Přemejšlel jsem nedávno s mamčou jak dlouho je ten strom pokácenej a podle okolností (tehdy ještě byla babička naživu) jsme snadno vypočetli, že se to sušilo nejméně 17 let a tedy mě bylo max 10 let, když jsem si řekl, že to nechám vyschnout, že se to třeba jednou hodí :)