jsem jen na mobilu, mám to složitý.
Srovnávat Havla a Zemana přes ekonomiku nebo vedení strany je takové prekérní, Havel byl idealista a spisovatel, Zeman pragmatik a prognostik, Havel nebyl premiérem a OF by se rozpadla tak jako tak, byl jen prezidentem, byl symbolem ve věku naivity, který dokázal určit prvotní směr a to dokonce takový, že nás dokázal spojit se západem, nenechat nás tady někde na periferii, někde na východě mezi Německem a Ruskem. Možná nevyjdenal tolik smluv, ale dokázal nás snadněji včlenit do struktur (což realizovali jiní, zmíním jména Klaus a Zeman). Obrácený faul je srovnejte Havla jako prezidenta a Zemana jako prezidenta, zde Zeman nemůže mít šanci, třeba srovnávat Zemanovu návštěvu v Číně s Havlovou cestou do USA. Velmi se obávám, že Zeman nedojednal nic, že už přijel jen na podepsání, kterého se účastnili významní lidé, protože se na chvíli oteplilo. Kdežto Havel přijel a skutečně otvíral dveře.
Mimochodem politika vůči Číně se zase upravuje po sobotkově návštěvě USA. Myslím. A je otázkou nakolik vítězí pragmatismus, oni i Číňani už jsou přeci jen jinde, stejně jako my.
Vezmuli nějaké ukazatele, tak Havel otevřel více dveří, dokázal lépe udržovat spojenectví. Někdo tu psal, že je lepší být "rebelem", než přitakávat, já si myslím, že se má dělat srozumitelná (vláda-prezident) politika, která by neměla jít proti bytostným zájmům spojenců, a která by neměla být jako kolovrátek. Samostatný Tibet nechce ani dalajláma, celistvou Ukrajinu chce i Bělorusko (které spojencem ani není, ale všichni okolo ano .)