SINSEMILLA: Přijde mi pěkné, že na tom "nepodlézat" jako na nejdůležitějším jsme se shodly všechny:-) Jsem to teda označila jako "být sama sebou", ale v podstatě jsem mělana mysli totéž.
Ana partnerovi teda taky oceňuju, že je schopen zavrčet a podpořit mě v těch nepopulárních výchovných opatřeních.

SINSEMILLA: Tak ono půjde o kombinaci faktorů, proč je to ve vašem případě úplně jinak. Dítě je mladší, žije převážnou většinu času v domácnosti s Tvým novým partnerem, biologický otec moc nefunguje a hlavně - je to vztah chlap + dítě. Takže fakt naprosto jiná situace než vztah k ženské v domácnosti, kde dítě trvale není doma, když jinak je s milující a normálně fungující maminkou.

DA_ANDRACKA: Nevim, jak daleko ve vztahu jste, ale nam se fakt osvedcilo jit na to pomalu. Vidat se nejdriv obcas a na neutralni pude, pak treba navsteva u nas, ale bez prespani a proste pomalu dite zvykat na to, ze je tady nekdo dalsi. A to same v byte toho druheho, pokud spolu tedy uz nebydlite.

Naopak byvaly manzel predstavil svou partnerku synovi tak, ze u ni se synem rovnou prespali a navic erik nemel u sebe ani pyzamo, zadne sve veci, dedikovane misto u ni v byte a tak. Dopadlo to tak, ze se erik zase zacal pocuravat v noci a byl z toho fakt tyden spatny a docela trvalo, nez zase nasel rovnovahu. On ho obecne ten vikend tahal jak kocku kotata

ANNAWA: A na druhou stranu se taky nesnažit hrát roli rodiče, kterým nejsem. Vlastně jsem v podobné roli jako vedoucí na táboře.:-) Někdo, kdo je s dítětem celé dny, potřebuje s ním nějak vyjít, společně se zabavit, zajistit, že si dítě neublíží ani neublíží jiným, že budu mít nějaké výchovné páky, aby mě poslechlo, když to bude třeba, ale ty hlavní věci, ty ať si řeší rodiče.:-)

EDERA: podepisuju.
Plus bych snad zdůraznila, nesnažit se dítěti podlezat, nesnažit se s ním být kamarad.

DA_ANDRACKA: Já bych se na knížky vykašlala. Živé děti (aspoň ty v mém okolí) fungují jinak než děti v příručkách o jejich výchově. Kdykoliv jsem se v životě pokusila aplikovat něco vyčteného z odborné literatury, selhalo to.:-)
V reálu se mi osvědčilo:
- Být sama sebou, nepřetvařovat se.
- Netlačit na pilu. Připustit si, že se s dítětem nemusíme navzájem milovat. Musíme se tolerovat, vycházet spolu, ale to, jestli se máme/budeme mít i rády, je bonus, nikoliv nutná podmínka.
- Snažit se předejít situacím, kdy se zájem můj a dítěte dostane do konfliktu a chlap bude muset volit nebo si dítě všimne, že si konkurujeme, bude to brát jako soupeření a bude chtít vyhrát za každou cenu.
- Dát jim prostor, kdy můžou být jen spolu ve dvou (ať si jdou na výlet, do kina, jedou za babičkou etc.).
- Pamatovat na to, že láska prochází žaludkem.:-) Palačinky třikrát za víkend? Ale prosím, beze všeho.

TANAIS: Jo, celkem má. Ale blondýna je čistá duše, která lidi kolem sebe miluje, i kdyby jí na kůži malovali šablonu stínítka na lampu, co si z ní hodlaj ušít.
TANAIS: Pochopitelně, že to potěšilo. Taky na tom dva a půl roku usilovně makáme.:-)

Bruneta včera pravila, že jí blondýna vždycky hrozně chybí, když nejsou spolu.:-)