VOYTEX: ad co má proti Feynmanovi: on i u těch fyziků, co neuznává, často některé nápady hodnotí pozitivně a jiné ne, pozor. Obecně, Feynmana máme rádi my, co jsme četli jeho sebe-oslavné autobiografie, a mě přijde hodně zajímavý, ale filosoficky jsem asi spíš Saganista, když o tom přemýšlím :-) (což ty nemáš rád...)
Mě osobně ta videa s mluvícíma hlavama trochu unavují, a nejhorší ze všeho jsou mluvící hlavy, které občas prezentují vzorečky - to už je jako přednáška u tabule, a to je asi úplně nejhorší, anti-intuitivní forma předávání informací, protože prostě u některých těch sdělení není nutný útěk k hieroglyfům, nemůžu si pomoct. Složitější matematický zápis je pro mě stejný problém, jako složitější notový zápis, matematický zápis často shrnuje netriviální algoritmy jako samozřejmost (teď jsem zrovna řešil, jak je udělané, že Python výraz a < x < b dokáže vyhodnotit, aby se x neevaluovalo 2x :-) což může mít velký význam, když třeba v tom vzorečku voláš funkci a tak... a tak je to se vším, matematici si prostě nelámou hlavu s tím "jak je to udělané vevnitř" a používají to)
Pro mě popravdě geometrické vizualizace jsou klíčové a i když hieroglyfický zápis často odpovídá jednotlivým geometrickým situacím, tak mi prostě trvá, než si to z toho vzorečku vizualizuju. Takže i u poměrně jednoduchých a známých věcí se mi může stát, že mi chybí nějaká vizualizace toho, o čem je řeč. Přitom je jasný, že ty vizualizace nesmějí být koule (či hmotné) body obíhající kolem sebe, situace je složitější, ale to je právě to, že kvantovka je útěk od (nemožných) vizualizací k pravděpodobnostním funkcím, je to v podstatě složitá statistika a ty lidi se musej nejdřív naučit úplně novej jazyk, aby o tom vůbec mohli mluvit (a ten je hodně odlišnej od těch popkulturních zkratek)
Jinak ten McCulloch, i když je možná pošuk, mě zaujal tím, že hodně kombinuje psaný text, minimum vzorečku a naivní obrázky a na mě to funguje. Jako mluvící hlava vypadá dost excentricky až bláznivě (prostě archetyp šíleného vědce...). Ale co mi baví, je to, že dokáže i úplně nové koncepty, se kterými nikdo předtím nepřišel, popsat tak, jak by se měly popisovat ty základní koncepty, o kterých žádná pochybnost není.
Ten tvůj Adamenko vydal hned knihu, což není málo. Je plná vzorečků, a to často teda hodně netriviálních, takže já v první řadě ani nedokážu posoudit, co z toho je opakování samozřejmých věcí a co je případně nějaký jeho nový nápad. Např. základ by bylo srovnat parametry toho jeho elektronového děla s ostatními používanými. Dále tam popisuje nějakou složitou implozi svého terče, která připomíná hodně zmenšený model vodíkové bomby... ve skutečnosti teda zřejmě využívá rázové vlny (?) což je podobný nápad, jako u sonoluminscence, kde zřejmě uvnitř rezonujících bublinek nastávají extrémní podmínky. U těch fotek kráterů ale není jasné, jestli jsou to výbuchy tohohle jeho terče. Musel bych tu knížku řadu dní studovat, abych pochopil, jak to myslí, fakt to nejde "prolítnout"... nemám na to asi dost schopnosti soustředění...