VOYTEX: hele, pomalu, postupně....
LENR experimentátoři často nemají dektory radiace a jediý, s čím operujou, je klasický fotografický papír. Některá ta tvrzení jsou hodně silná, samotné přebytečné teplo a transmutace jsou hodně odvážné a ty k tomu přidáváš stvoření a anihilaci hmoty, apod. :-) To, že některé LENR-related anomálie pokládám za reálné a ne za podvrhy - ostatně, americký Department of Energy na to zase uvolnil asi 10 mega, takže úplně tabu ani úplně neuznávaný obor to není - to neznamená, že úplně každé silné tvrzení, které v souvislosti s tímhle někdo zveřejnění, musím hned brát vážně (ona je to samozřejmě i poměrně zajetá hra na přilákání naivních investorů,furt se všichni snažej si něco patentovat, apod.)
Nemyslím, že mám "vyprofilovaný" názor, ale bejvalka se zabývala nanotechnologiema, konkrétně chemií povrchu, což je dobrá magie, když si to tak představíš... povrch naprosté většiny látek rozhodně není nějaká hladká plocha, tady končí krystal a basta - no a na nižších stupních jsem ji občas pomáhal s nějakejma překladama článků, než se rozepsala anglicky sama (ono to je na jedno brdo, dost)... takže když jsem četl McCullochovy úvay o tom, jak v těch krystalických mřížkách palladia vznikají nějak trhliny, tak mi to nějak nepřekvapilo, ty jeho představy... i když pro něj zase ty trhliny jsou rezonanční dutiny pro Casimirův jev... a jak vidíš, on si vystačí se svými zakřivenými horizonty a nepotřebuje exotické vakuové objekty. Spíš než s kulovými blesky se snažil spojit LENR se svojí další oblíbenou anomálií - s eMdrive. Tam je dutina poněkud větší a vlnové délky jsou makroskopické, ale celkem se mi líbí, jak si to dokáže zobecnit a představuje si, co se děje v dutinách, které mají rozměry v nanometrech. Prostě se tam podle něj ty protony či deuterony chytnou do nějaký rezonance a pak to spojil s konceptem "rogue wave na moři", což v podstatě znamená, že když spolu násobíš nějaké vlny, tak násobíš komplexní čísla, v podstatě, a jednou za čas ti tam vystřelí nějaká špička - to jsou na moři ty "obří" vlny, na které se celá léta nevěřilo a pak se díky měřením z družic zjistilo, že fakt existují a že námořníci nekecali. No ale je to jenom normální matematika komplexních čísel a ve fyzice se to projeví všude, kde máš nějaký vlny.
McCulloch snad původě byl oceánograf a tak buduje takový zvláštní, intuitivní metafory kvantových vln, který zásadně odvozuje od vln na moři - ostatně, je Brit a Britové mají k tomu moři hodně blízko. Takže je schopen poutavě vyprávět, jak se Casimirův jev projeví i mezi dvěma loďma, které se hopou na vlnách na moři, pokud je vzdálenost mezi nimi menší, než vlnová délka mořských vln: normálně když máš vedle sebe na moři dvě lodě, tak síla, která je k sobě přimáčkne, je makroskopická obdoba kvantového Casimirova jevu.
V zásadě je možné, že všichni tihle noví teoretici, co se snažej ty anomálie zobecnit, mluvěj o tom samým, ale část jich používá částicovou terminologii - to jsou pak ty kvazičástice v názvu tohohle klubu, všechny ty polaritony a excitony a phonony, apod. (tedy něco, co "částice" ve smyslu jaderné fyziky není, ale reálně se to chová, jako by to částice byla) - a jiný to popisujou vlnovou terminologií. Casimirův jev je obvykle popisován částicově, pomocí virtuálních částic a antičástic, které ve vakuu vznikají a zanikají, ale pro McCullocha se tohle vznikání šíří vesmírem vlnách, a on tomu "říká kvantové vlny" a je to pro něj intuitivní model, má takový "mořský model vakua", ale jeho oponenti pořád myslej, že mluví o klasickém elmg. vlnění, jenže on to má hozené složitěji a trochu z toho občas vybuchuje hlava.
McCulloch se nejvíc ze všeho snaží vyvrátit "temnou hmotu", která se mu jako koncept šíleně nelíbí (a není sám a v posledních letech to vypadá, že temná hmota fakt prohraje a budeme mít modikovanou gravitaci), ale to, k čemu dospívá, je nakonec ekvivalentní tomu, co vymysleli chytřejší proponenti temné hmoty: ti zase dospěli k tomu, že nejlepší model temné hmoty by byla jakási mezihvězdná "supratekutá kapalina", což je ale vede k úplně závěrům: McCulloch kvantizuje vlny, které nacpe mezi částici a kosmický horizont, což je samo o sobě fascinující úvaha (ale dává smysl, není první, kdo si kosmický horizont představuje podobně, jako horizont černé díry "zevnitř"), ale supratekutá kapalina je taky makroskopický kvantový jev, takže se tak docela dobře může chovat. No a částice mezihvězdného plynu (či prachu) se asi v tom kosmu snadno vychladí na teplotu kosmického pozadí, takže se chovají supravodivě... tak pro by se nemohly chovat i supratekutě, tedy být spolu kvantově entanglovány? Takže nakonec i teoretici, který vyjdou z úplně opačnejch předpokladů, nakonec končej u toho, že temná hmota může být kvantový jev v kosmologickém měřítku (akorát si vybereš, jestli chceš vyskládat vesmír celočíselným počtem stojatých vln - zlomky vln jsou zakázány - a nebo jestli ho vyplníš kvantově entaglovanou kapalinou :-)
Asi bych úvahy uzavřel, že "využít energii vakua" je asi přijatelný jev, mezi stoupenci "volné energie" velmi populární, ale měli bychom si ujasnit, co znamená. Pokud to jsou věci jako využití energie Casimirova jevu, tak, ačkoliv termodynamika úplně nesouhlasí, mi to přijde jako přijatelný myšlenkový koncept. Pokud by ale někdo rozpoutal kolaps vakua, tak to bude poslední věc, kterou kdy kdo v našem vesmíru udělá, takže bych pokusy v tomhle směru spíš nedoporučoval :-)