JANCICEOPICE:
GAF:
Podle mého ten vnitřní hlas slyší téměř všichni z nás. Každý z nás ví, jak by měl žít, jak by to mohlo (mělo) vypadat, ale....pak přijdou konkrétní rozhodnutí, které člověk udělá v tom běžném životě a často je to úplný opak toho, co cítí v nějakém odosobněném rozpoložení. Je to dáno i historií, společensko-náboženským utvářením naší "západní" společnosti, kdy jedinec ve společnosti je veden celkem nějak. A jakékoli vybočení či nestandartní jednání není až tak moc tolerováno okolím. Chce to hodně osobní statečnosti a odvahy. A tyto vlastnosti bychom imho měli v sobě pěstovat.

Hele tak já se přidám: je docela rozdíl v možnostech, který poskytuje přemýšlení, když si vnitřním hlasem položím otázku a při první odpovědi (která většinou nebývá moc užitečná) si řeknu: "Ok, a dál?" místo abych si řekl: "Ale to neni ono." a přestal přemýšlet, jakože jsem nic nevymyslel. Což se právě pak stane. Kdežto když si uvnitř řeknu to ok a dál, tak ono mi to tam i dál přemýšlí.

Taková maličkost, blbost pro někoho možná, ale pro mě má velkej dopad, protože se z myšlení "stejně mi to nejde a frustrace a záseku" stalo něco jako taková zábava, poslouchat co mi to mozek nabízí a kolikrát se třeba na čtvrtý pokus dozvědět sám od sebe něco, co najednou užitečný už být docela může.

Dodávám, že na panáku slivovice nebo na skleničce vína se to dělá ještě líp.

no jo...krajan můj promluvíííl :-) Na počátku byla štamprla :-)

štamprlu slivovice a svět je hned veselejší :-)