HANELA: snazim se s tim hrozne bojovat, ale takhle naborena psychika z detstvi se spatne dostava do normalu.. mamka se to snazila kompenzovat, ale v mysli jsou vic zaryta otcova slova..
Ted uz me to nerozbreci, ani kvuli tomu neprestanu jist jako v puberte, ale porad to tam v hloubi je a porad se ohlizim, co si pomysli ostatni? Nebo jdu kolem zrcadla a rikam si boze ty si nechutnej burt.. nejhorsi je, ze mi ted narostlo bricho rychle, ja po porodu od 6tinedeli strasne makala a snazila se jist zdrave.. no a misto toho, abych bricho hrde nosila, tak je mi z toho smutno a rikam si, ze jsem tlusta.. fakt psycho! je to strasny, svy dceri rikam, jak je nadherna a nejlepsi.. chci, aby mela zdrave sebevedomi..
Ale makam na sebevedomi, hned po tom, co si reknu, jaka jsem si hned reknu neco pozitivniho a s depkou bojuju.. je to boj na cely zivot