Jinak k těm transparentním účtům, to je vůbec zajímavá otázka. Základní myšlenka je v tom, že zatímco obchodní společnost nebo běžné občanské sdružení (spolek zahrádkářů) mají právo na soukromí (a proto do jejich financí víceméně nikomu nic není), politická strana má jinou povahu. Ústava jí svěřuje výsadní postavení a podíl na řízení státu. Tohle výsadní postavení má být vyváženo omezením některých práv, třeba práva na soukromí.
No a protože největší korupční potenciál je u stranických financí, je logické, že zrovna tam by měly strany snést omezení, protože tam získáme největší prospěch z nejmenšího omezení práv. Otázkou je, jak. Ve světě jsou víceméně tři cesty. Zaprvé, můžeme strany od soukromých peněz odstřihnout a financovat je státem (tohle řešení zvolili třeba ve Skandinávii), zadruhé můžeme nastavit přísná pravidla se silným dozorovým aparátem (např. Francie) nebo můžeme jít liberální cestou, tedy zakázat jen nejhorší excesy (např. sponzoring státem vlastněnými podniky, neomezené vlastní podnikání stran) a účetnictví stran otevřít veřejnosti, aby rozhodoval především volič (např. Británie).