Jakmile napíšu poslední písmenko do rukopisu a zmáčknu ctrl+s, VTEŘINU POTÉ to půjdu oznámit do tohoto auditka. I kdyby to bylo ve čtyři ráno! Bude to takový vítězoslavný řev čirého nadšení a úlevy, že všechna koťátka široko daleko prchnou nebo ohluchnou nebo leknutím vypadají z oken. Napíšu to sem dokonce DŘÍV, než si pak naleju panáka; slibuju!
Kdyby Harald nevyvolal v tomhle auditku nové konvulzivní záškuby života, dala bych sem jakýsi přehled momentálního vývoje příští týden (protože jsem to v pondělí po dohodě s Ricarderonem sepisovala na blog Arga, kde se to právě ten příští týden objeví). Shrnuto: kniha 6A je hotová a zredigovaná, ale nevydají ji, dokud nebude 6B, a tam mi pořád kus chybí. Snažila jsem se to stihnout do konce srpna, ale jak se ukazuje, i kdyby se mi to povedlo, stejně by bylo pozdě, protože tiskárny na předvánoční termíny jsou totálně obsazené už od července a nebyl by na to slot. 6A má 606 stránek, u 6B jsem na 495 (ale to číslo má malou vypovídací hodnotu, protože stránky nepřibývají takovým způsobem, jako kdyby se stavělo na zelené louce - přímo v tom souboru mám spoustu poznámek k ději, čili vždycky kus napíšu, ale zároveň tyhle poznámky smažu, takže na počet stránek to stoupá pomalu, spíš se to jenom uvnitř přeměňuje). Baví mě to, líbí se mi to a těším se hrozně, až to konečně budu moct všem dát přečíst a ty ubohé kočky přestanou mřít, ale dneska to tedy jaksi ještě nebude.