Přítomní matematici si všimli :D Včera ve tři ráno s totálně ugrilovaným mozkem jsem si tu radostnou zvěst ještě nebyla schopná úplně připustit, protože fakt ty poslední týdny píšu jako pominutá.
Tak jo. Mycelium je po dvaceti letech úplně, kompletně, definitivně hotové, dopsané do posledního slova včetně epilogu, dořešené se vším všudy a uzavřené takovým způsobem, že není možnost přímého pokračování. (Tím neříkám, že všichni umřeli, ale dost jsem to probrala a završené je to takovým způsobem, že kdyby ještě někdy o někom z těch lidí něco bylo, jakože to neplánuju, byl by to úplně nesouvisející příběh.)
Je to pekelně dlouhé. Já vím, ach jo, no ono samo. Za sebe mám ale skvělý pocit, protože jsem tam dostala úplně přesně to, co jsem tam dostat chtěla, a vyznělo to, jak jsem plánovala, a možná i líp, než jsem si dokázala představit (ale jestli je to takhle dobře, to už musí posoudit jiní). Všechno si sedlo, všechno se vysvětlilo, nezbyly nenavázané konce. Zatím to četla jenom moje věrná betačtenářka Sargo, které jsem to teď ve finále posílala denně po kouskách a tímto jí děkuju za božskou trpělivost (to fakt nechcete, dostávat finální souboj takhle po kapkách, ono celých těch posledních dvě stě stran je maniakální sled závěrečných katastrof). Nenadávala mi, to bych to opravovala hned za pochodu. Tak snad to nějak funguje. Teď to pošlu dalším milým betačtenářům, pokud o to ještě budou stát, a ti to můžou sjet ve větším celku a říct, jestli je to snesitelné.
Samozřejmě to ještě musím celé přečíst, zanést nějaké ty opravy (od betačtenářů mám připomínky k předchozím kusům, a ty jsem zatím nechávala být, protože to nebyly žádné koncepční změny a radši jsem chtěla mít napřed dopsáno, než něco zas rozvrtám; no tak teď na ně dojde), a pak se bude vymýšlet, co tedy s tím.
V principu plánuju začít teď ještě dávat do kupy nějaké ty slovníčky, mapičky, blbůstky. Opráší se Kavenovo lingvistické pojednání, bude mapa habitatů atd.
No a jinak...
PRÁZDNINY!