otevřme šampaňské! tož jsme se ženou dokončili epochální mnohaměsíční maraton příležitostného poslechu kompletního mycelia jako audioknih (průměrně denně tak 40-50 minut). posloucháme obvykle při společné manuální práci doma či venku, či pobytu ve stejné místnosti flákajíce se. poslech táhla žena, já se víc flákal, popravdě, já sólo nedal ani první díl. mea culpa. číst jsem přestal po čtyřce, žena po trojce.
shodli jsme se, že kdyby se to seškrtalo pod redakčním dozorem na čtyři knihy, mohla by to být bomba. takto to docela často bylo utrpení nikam nevedoucích a ne zcela zajímavých odboček, zbytně přepjatých vnitřních výlevů postav a když už jsme si říkali, jo, tohle někam směřuje, tu náhle pic, a bylo po legraci :)
chápu, že kočírovat takhle zásadní dílo je jako jízda na kvadrize, alééé... nicméně v životě jsem nenapsal nic delšího než 200 stran (habilitační spis), beletristicky ani padesát, a bohové vědí, víc bych ani napsat nechtěl a zřejmě ani nedokázal, takžééé... ale vzhledem k ucelenosti díla, ten přístup architekta k psaní je mi výrazně bližší než přístup zahradníka, mám-li tu použít onu grr martinovu teorie přístupů k psaní (ság). sám jsem, jako typický konceptuální umělec, tj. jakmile příběh prožiju/vymyslím, považuji to za hotové dílo, verbalizace je jen jakýsi bonus, příznivcem krátkých próz a čím jsem starší, tím kratších :D ale to bude asi přesyceností písmenky a zhoršujícími se kognitivními schopnostmi ;)
včera nám to skončilo, už je od toho pokoj, abych citoval klasika :) poslouchat takové megadílo je náročné a asi to hned tak nebudu opakovat. měl jsem kdysi nějaké cukání dát si znovu již zmiňovaného (a navíc nedopsaného) grr martina, ale nechám si na nějakou dobu zajít chuť ;)
jsem připraven na vrhané kamení :)