VANEK: má pravdu v tom, že sběr lysohlávek je v jistém směru psychedeličtější zážitek, než ta konzumace (aspoň pro mě... tedy, ne psychedeličtější, ale možná mystičtější, ale já o tom zas tak moc nevím, tohle houblbnutí už mám asi za sebou...)
No, stejně celé to pojednání o propojení psychotroniky (konceptu, který byl na vrcholu v materialistických 50tých letech a ze kterého vlastně vzešly různé pozdější subkultury), myceliálního okouzlení, space opery a laciné ezo mystiky bylo fascinující. To, jak to vlastně Vilma psala s ironickým odstupem z pozice "nevěřící", která ale mechanismům v rámci svého fantasy světa "věřit" musela (muselo to fungovat... i když fenomenologicky je to vlastně relativizované tím, jak "všechno je urumae") je zajímavá autorská pozice.
Space opera je žánr vzniklý v 50ých letech a je posedlý myšlenkami na telepatii, telekinezi a teleportaci od samého začátku (ono omezení dané rychlostí světa je pro žánr hodně svazující a NĚCO tedy prostě vymyslet musíte...). Měl to ve svém Galaktickém Impériuu Asimov, měla to později Duna, měl to Adolf Bester (jehož triky s jauntováním mi schopnosti argia~lui připomínají nejvíc). No, je smutné, že už je to dopsané a přečtené, co k tomu dodat :-)