SPOILER:
O podstatě Akkutlixe a Lucase
Zdravím, rád bych přispěl svým pochopením toho, jak se to má s podstatou hlavního hrdiny. Tak jako ostatní v tomto chatu, i mě trápili tyto otázky:
"Je Lucas Akkutlixem, nebo Lucase ovládá Akkutlix?"
"Stal se Lucas Akkutlixem, nebo se jím již narodil?"
"A co to vlastně znamená "být" Akkutlixem či Lucasem?"
Myslím, že Vilma nechává každému prostor, aby si zvolil verzi, která je mu nejmilejší. A je to tím, že se v knihách taktně zdržuje vysvětlení
jednoho problému:
"Jaká je vlastně lidská podstata?" O sgenech toho víme paradoxně vlastně víc než o lidech: víme, že to jsou útržky Spodího vědomí, které se
umějí inkarnovat (a zároveň, jak autorka kdesi v diskuzi sama uvádí, můžou mít dvojí podstatu: tedy ztělesňovat i nějaký princip, či se chovat jako nějaká síla).
Co se lidí týče:
mají lidé také duši? nebo jsou to jen nějací "hmotní argenitaři" či bioroboti? nebo jsou to nižší sgenové (postrádající třeba nesmrtelnost, či dvojí podstatu)?
nebo lidé mají duši, ale od "Horního vědomí" či zkrátka odjinud?...
Nevíme nic... jen Směr a Směřování. Z tohoto důvodu mi přijdou otázky podstaty Lucase-Akkutlixe vlastně zcela otevřené (kdybychom byli důslední, můžeme
ještě polemizovat nad tím, co to vlastně znamená "Duše" že ano).
Osobní interprataci tedy přidávám tuto:
Je to příběh o tom, jak se Akkutlix stal Lucasem a rozrostl se tak o lidskou podstatu.
Celou genezi si představuji asi takto:
Kdysi dávno vznikl Horth a Hokrin, inkarnování do hmoty v hmyzí podobě. V této době byly vlastně totožní, a zdá se, že jejich hlavní charakterové
atributy byly: mocichtivost, krutost, touha po večnosti a přinášení obětí. Rozdíl vidím právě v tom směřování.
Cirdah směřuje krutost vždy k ostatním a sám se snaží být víc a víc singulární (existovat jen v jedné tvrdé chitinové skořápce, být krutější a krutější a vyžadovat
od ostatních stále větší a větší slepou rigidní poslušnost).
Kdežto Hokrin, bůh Proměny, směřuje krutost především k sobě a po ostatních pak chce aby jej následovaly. A jeho směřování nemíří do bodu (jako u Cirdaha)
nýbrž k nekonečnu, k expanzi.
[Tak mě napadá, máme v knichách někde zmínku o tom, že by se Akkutlix choval krutě bezdůvodně?
Ano, mučil Aöhrlëmëgerla a aby se dostal na Tlix z D-alfy, bylo třeba
lidských obětí - avšak ani jedno z toho nebyla bezúčelná krutost ve stylu Cirdaha.
A nejspíš "zotročil" Osse takovým způsobem, aby mu celá civilizace
přinášela neustálý proud obětí, plnící jeho argenitovou spižírnu... ale je to vážně krutost? Osseané to dělali dobrovolně, z principu, z víry že oběť je to co nás povede
blíže k bohu. A pokud vím, že moje oběť se promění v energii, kterou bůh-princip skutečně dále zužitkuje, je to skutečně zotročení, nebo jen osobní nalezení
vyššího principu?]
Kus historie známe: ztroskotání na D-alfě, teleportace na Tlix, zhotovení desky a odeslání na Mars.
V tuto chvíli je Akkutlix bez těla, s centrem v některém z klawentů. A teď moje teorie: Akkutlix se začíná manifestovat do fyzického světa již narozením Lucase.
V knihách je dvakrát naznačena jedna důležitá psychotronická dovednost: ovlivňování pravděpodobnostního výsledku událostí (pád vlaku, doručení desky do správných rukou).
To znamená, že nehmotný Akkutlix se mohl ve vesmíru projevovat právě takto, jako síla ovlivňující ono Směřování. Mohl si připravovat půdu nejen až s příchodem Gilese na Rekegh, ale
mohl v podstatě třeba i za setkání Gilese a Ainei, početí Lucase, zajištění "správné" výchovy atd.
Proč si myslím, že Akkutlix je Lucasem od narození, je právě Lucasův charakter v dětství - "no pain no gain", "all pain all gain"...
Přivedení Lucase (ok, dále jen Lukkatlix) na práh Rekegu je za mě spíše jen takové dovršení vtělení Akkutlixe do hmoty, a také možná sloužilo
pro vyjasnění si cíle: wetreigaes přichází a je třeba konat.
Celý děj tedy vnímám spíše jako postupnou proměnu a manifestaci Akkutlixe, do osoby které jsme dali jméno Lucas.
A teď otázka: jak tento Ntý příchod Lukkatlixe změnil/obohatil?
Osobní divoká hypotéza: celý příběh je o tom, jak se prastarý hmyzí bůh krutých obětí naučil síle milosrdenství.
Lukkatlix se vzdal vlády nad Zemí, protože uslyšel svou dcerku zaplakat.
Lukkatlix nezabil svého nejsilnějšího potenciálního soupeře Aššáda.
Lukkatlix se vzdal nekonečné nenávisti vůči svému otci.
atd..
A s každou touto novou, "milosrdnou obětí" protagonista jen roste.
Ano, Lukkatlix v sobě má naprogamované zapomínání, a je zvláštní, že toto se aktivuje právě v situacích, kdy se se chová nejkrutěji (tedy jaksi postaru, "Cirdahovsky"):
když mučí velekněze či když požádá admirála o rozdrcení ruky. Je to proto, aby mohl pracovat na své milosrdné stránce a netrápil se tím, že v sobě má
stránku čistě pekelnou?
Zkrátka to vnímám tak, že bůh Proměny a Expanze se proměnil a expandoval: integroval do sebe sílu lidskosti a stal se tak ještě větším a mocnějším.
Jo a díky této interpretaci se jako čtenář cítím morálně lépe, protože mu prostě fandím :D.
Co myslíte? jaká je podstata vašeho ex-hmyzího boha?
PS:
1. existuje tedy i "milosrdný argenit?"
2. nechce někdo napsat povídku o tom, jak se sgen milosrdných obětí, známý jako Kristus, v některé další inkarnaci naopak naučí obětem krutým? :D