Dovolím si pár fotek...nedávno jsme měli s kamarády toulku po starých lidových stavbách na Litomyšlsku. Na většině z nich by laik nepoznal, že jádro domu, či trámoví, jsou třeba pozdně-renesanční. Jeden z nejstarších dochovaných vejmineků (stavěný před bitvou na Bílé Hoře) je prakticky už na spadnutí....většina ze staveb je po přestavbě, většinou v půli 19tého století. I tak to se dalo dohledat pár pěkných detailů, jako barokní čísla popisná, datace trámů k rokům 1650, nebo různé dřevěné vychytávky a řešení vytápění a přípravy jídla...
Nevypadá, ale vejminek dostavěný r. 1619
Polygonální stodola...pozdní renesance (dendrochronologická metoda - stáří trámů). Majitelka nás nechtěla pustit nahlédnout dovnitř, tak jen vršek...tohle asi spadne při první vichřici..a přitom by se to dalo přemístit do skanzenu nebo požádat o dotaci.
Tady bydlel jeden moc příjemný stařeček..statek na kopci ...kolem louka a sad, právě vytáčel med...tak nám udělal prohlídku a byl rád za dobré slovo. Inspirativní prostota života - a přitom - žádný primitiv, ani náhodou. Všude měl čisto. I v životních postojích! Bydlel ve světnici, kde bylo vše jak z roku 1850 postel, stůl, police...výhled rovnou do sadu. Velmi rurálně romantické, ale v zimě to tam nemá lehké.
