TOMMY_: zvláštní, zvláštní... když jsem hrál Prepare to Die, vážil jsem každej krok, bál se, co bude za dalšim rohem a jestli vůbec doběhnu zpátky k bonfiru, nehledě na nezapomenutelný bosse, který jsem udolával horko těžko na 20-30 pokusů, někdy i víc, ale pak to stálo za to, vždycky jsem měl pocit, že jsem něco 'jakože dokázal' ;D Scholar v počáteční fázi vypadal, že bude ještě tužší a rozvleklejší, ale po víkendový jízdě, kdy jsem dal deset bossů (většinou na 1-4 pokusy), prošel Iron Keep, otevřel první DLC a doběh polosprintem na vrchol Drangleic Castle začínám mít trochu pochybnosti o tom, jestli hraju pořád hardcore RPG. Přijde mi, že křivka u vývoje postavy je v DS2 strmější, v určitý fázi to začne bejt znatelně lehčí a kde to nejde na blízko, zabere vždycky luk. Vymaxoval jsem Drangleic armor a Greatsword na max a zatim mam pocit, že nepotřebuju nic lepšího... no, už se těšim na DLC, někdo tu psal, že tam obtížnost zas znatelně stoupne ;)