Tak jsem dneska ER po dlouhý pauze dojel. Jako pěkný, ale s dohránim DS1 někdy v roce 2015 se to nedá moc srovnávat. Když Gwyn padnul, čuměl jsem asi 10 minut do zdi a měl z toho ambivalentní pocity, na jednu stranu jsem jásal, že se mi to podařilo konečně dokončit, na druhou stranu jsem byl zoufalej, že už je konec... tady to se mnou neudělalo skoro nic.