PHOW_SAATCH: Jasně, to já všechno vím, ale u soulsovek není problém jen to, že jsou pro některé lidi moc těžké, ale taky že pro jiné jsou moc lehké. A může se to měnit i pro jednoho člověka.
Třeba já si při prvním průchodu DS rval vlasy, ale v polovině druhého už jsem jen těžko hledal nějakou čelenž (tu jsem našel až v DLC u Artoriase a Kalameeta :D :D). To samé Sekiro - poprvé ještě mnohem horší než DS, ale NG+ už s prstem v nose. A NG++ většinou pohodička i se zvonem a bez talismanu.
Prostě volby obtížnosti jsou povinnost, o tomhle jsem přesvědčenej na 100%.
Btw trochu OP - Viktor Bocan z Warhorse jednou na nějaké přednášce vykládal, že volby obtížnosti jsou fuj a že hry by měly mít jednu fixní obtížnost a basta. A pak vydali KCD1 s jednou fixní obtížností, dostali kartáč zleva, zprava, a za pár měsíců přidali ještě jednu. Takže tak. Třeba manželka není hráčka vůbec, ale když mě viděla u KCD1, taky si chtěla zahrát, protože miluje českou přírodu a historii. Ale ten souboják prostě nedávala (to ani větší formáti). Co bych dal za to, kdyby byla v KCD obtížnost "Story", aby si i takzvaně "ženy v domácnosti" mohly užít ten svět, postavy a příběh. Jak Viktora Bocana respektuju a mám rád, tak v tomhle prostě nemá pravdu. Konec rantu.