HAREMHEB: tak já jsem třeba vicky dohrál asi třikrát, jednou jsem skončil první za francii, podruhé druhý za japonsko (to bylo moc bašta, porážet námořnictvem jednou za pár let rusko, uždibovat ze sibiře a rozšiřovat sféru vlivu až k ottomanům), napotřetí jsem to za ottomany epicky posral, ale bránit několik let balkán, pak už jenom anatolii a holou existenci a releasovat státy výměnou za dočasné míry bylo nečekaně zábavné.
souhlasím, že se do vicky hůře dostává, na druhou stranu to není tak roztahané jako ck2 nebo eu, všechny státy se chtějí westernizovat, celé je to velký závod o kolonie a o sféry vlivu na primitivní divochy a končí to zpravidla uplně gigantickou světovou válkou (nebo třema, heh), která pár hodin před koncem zamíchá s pořadím. je pravda, že jsem se celkem často zastavil a jenom kochal, to ale ke grand strategiím patří. neměl jsem uplně pocit přehazování výhybek, spíš se mi zdálo, že nějaký specifický big picture bývá obvykle dosažitelný, ale vede k němu poměrně přísná a úzká cestička, kterou když nenásleduješ, tak nevadí, hra se dohraje trochu hůře sama.
dost se mi líbilo taky to, že je to zasazené do dost zmrdovité doby, zvláště s datadiskem heart of darkness to je koloniálně/orientalistická bezohledná řezničina o zdroje, kterýma krmíš průmyslovou revoluci a související sociální inženýring. dost boží je taky to, že prohrát s vlastním lidem revoluci může být něco, co jakoby z dlouhodobého hlediska chceš kvůli nějakým bonusům (nebo prostě toužíš hrát za komunistické japonsko), ale nejde to bezbolestně, ovšem tyhle věci jsou už v eu4 taky.