Výstava v pasáži Vzájemnost
Milan Mikuláštík - "Passagenwerk"
28.11. 2014 - 9.1. 2015
"Passagenwerk" je minimalistickou site-specific instalací vytvořenou pro konkrétní místo galerie Vzájemnost. Galerie se nachází v pasáži procházející budovou postavenou ve dvacátých letech 20. století na základě architektonického návrhu prof. Antonína Engela, významného českého architekta. Budova je součástí monumentálního Engelova urbanistického řešení Dejvic a Bubenče s centrálním prostorem Vítězného náměstí. Tento projekt zůstal pouze torzem a plánovaný tvar náměstí není dodnes uzavřen, přesto se prostorová koncepce Dejvic stala největším urbanistickým dílem moderní Prahy. Fragmentárnost Vítězného náměstí je do jisté míry příznačným symbolickým výsledkem selhání velkorysých utopických plánů moderny – plánů na dokonalý racionálně řízený a fungující svět, které ztroskotaly v racionálně vyprojektovaných plynových komorách Auschwitzu během Druhé světové války.
Název instalace "Passagenwerk" odkazuje k jinému monumentálnímu torzu evropské moderny - stejnojmennému nedokončenému textu německého židovského filosofa Waltera Benjamina, satelitního člena vlivné neomarxistické Frankfurtské školy, jejíž "kritická teorie" je jedním z nejvýznamnějších příspěvků dvacátého století k analýze společnosti. Benjamin na Passagenwerk pracoval od roku 1927 až do své předčasné smrti v roce 1940. Plánovaná kniha se měla zabývat městským životem Paříže, pro kterou se během devatenáctého století staly typickými právě pasáže, kryté ulice zaplněné krámky s výkladci, prostory na rozhraní exteriéru a interiéru umožňující tzv. flanérům (individualisticky založeným a sociálně dobře situovaným kulturně naladěným tulákům) bezcílně se dlouhé hodiny poflakovat a nasávat atmosféru moderního města.
Výše zmíněné skutečnosti lze vnímat jako myšlenkové pozadí instalace "Passagenwerk". Čtyřiadvacet kovových háčků rozmístěných v pravidelných rozestupech na protilehlých zdech pasáže může být odkazem k moderní společnosti masové produkce, k racionalizované výrobě, racionalizovanému vzdělávání, racionalizovanému zdravotnictví i racionalizovanému industrializovanému zabíjení (může jít o šatnu určenou pro odložení šatů dělníků, školáků, pacientů zdravotního střediska, které sídlí v patře nad pasáží, nebo o připomínku místnosti, v níž si odkládaly své svršky před vstupem do plynové komory oběti šoa). Všechny zmíněné interpretace zůstávají na divákovi. Jisté je, že přítomnost veřejné šatny v průchozí pasáži, v místě, které nikdo nehlídá, v sobě obsahuje značnou dávku absurdity. Instalace "Passagenwerk" může být v neposlední řadě prostou výzvou kolemjdoucím flanérům, aby na prázdné háčky zavěsili nadbytečné kusy svého oblečení, a věnovali je touto cestou (zejména v tuto roční dobu) potřebným.
MM
