https://www.syfy.com/syfywire/so-astronomers-may-have-found-evidence-of-life-on-venus
Their observations indicate a level of phosphine at 20 parts per billion (so, 20 molecules of phosphine out of a billion of everything else). That may sound low, but it turns out that from what we currently know, on Venus it's hard to make anywhere near that much. The phosphine was seen at altitudes of at least 50 km. The environment there is pretty hostile to phosphine, which would decompose fairly rapidly. They estimate that that it should all be gone in less than a thousand years at that level, and probably much faster.

XCHAOS: bozi clanek, diky. Ale na jeho zaklade bych tvoje tvrzeni zlehka preformuloval: existuji fakt vazne pochyby, zda ty detektory vzdy fakt pozoruji to, co je prezentovano. Jde "jen" o diskuzi o false positives.

XCHAOS: [citation fuckin' needed]

SUMAC: problém těch dektorů gravitačních vln je, že ve vědecké komunitě existují fakt vážné pochyby, zda ty detektory fakt pozorují to, co je prezentováno, že pozorují....

A tady ještě nějaké povídání k vodíkovému ledu. Docela zajímavý článek, teda... to je typ hmoty, o kterém jsem předtím skoro neslyšel (leda v souvislosti "kovový vodík by byl něco jiného, než vodíkový led")
Mysterious interstellar visitor was probably a 'dark hydrogen iceberg,' not aliens
https://phys.org/news/2020-06-mysterious-interstellar-visitor-dark-hydrogen.html

ARCHIMEDES: tak ale třeba jen evoluce přírodních zákonů v čase + jejich odlišná evoluce v různých směrech vesmíru je v podstatě docela přirozená úvaha. Jasně, současný stav, kdy víceméně všude na Zemi platí až do té míry co jsme schopni změřit zhruba stejné přírodní zákony (akorát třeba přesné měření gravitační kontanty G je trochu zádrhel, ukazuje se), nás naplňuje jistotou, že to tak je všude ve vesmíru. A z toho jsme vyvodili interpretace veškerých astronomických pozorování...

Ale fakt je, že rozporná pozorování se týkají jak mikrosvěta, tak kosmologie (např. rozporuplné výsledky výpočtů rychlosti rozpínání vesmíru v závislosti na použité metodě pozorování). Mě osobně to depresivní nepřijde, protože nejsem profesionální vědec. Samozřejmě by bylo trochu depresivní, kdyby se ukázalo, že je problém v samotné vědecké metodě. Ale spíš mi přijde o to, že vytváříme modely, které jsou nepřesné.

No sorry, za nefaktickou vsuvku. Anizotropie fyzikálních zákonů, jakkoliv zní hrozivě, vlastně nezní překvapivě: pokud by byly trochu jiné jednak hodně jindy (hodně dávno, do budoucna nevidíme), nebo hodně jinde (druhý konec vesmíru), tak nás to ani moc trápit nemusí, spíš je to další level hlavolamu (a ovšem konec "velkého vyprávění" kosmologie...)

Jeden z modelů, kterému fandím, je kvantizovaná setrvačnost. Dost důležitou konsntantou je v tom modelu vzdálenost od kosmického horizontu. Ovšem, ta v raném vesmíru byla výrazně menší! A skutečně, spousta toho, co pozorujeme v raném vesmíru a interpretujeme jako "rozpínání", lze pak interpretovat prostě tak, že vesmír byl tehdy menší a některé věci se proto tehdy chovaly jinak. Ten model zdaleka není konstantní, ale samotná úvaha, že když se koukáme do dálky, koukáme se do vesmíru, jehož tehdejší velikost byla menší (ve smyslu vzdálenosti k tehdejšímu horizontu), mě přijde přinejmenším zajímavá.

Jde o to, že experimentálně dnes stěží můžeme zjistit, co všechno tehdy fungovalo jinak.. ta pozorování interpretujeme nutně skrze model vytvořený na základě toho, jak to funguej teď (proto mi taky ta teorie výše fascinuje spíš jako alernativní způsob uvažování o kosmologii, ne jako zjevená pravda)