SINSEMILLA: víš Nino to neni uplně tak jednoduchý, neni mi uplně příjemný se moc "odhalovat". ale těch témat je spousta a taky si myslim že je hrozný jak se furt duševní choroby berou jako hrozný stigma. mesiáš mi kvůli tomu trochu nadává že chci o svý nemoci mluvit otevřeně, ale jsem došla názoru že jediná schůdná cesta je otevřít "náš" svět tzv "normálním" lidem a pokusit se naučit sebe i "své" okolí jak si spolu líp prozumět a třeba se i vyhnout vyhrocenejm situacím
jaké je to pro vás brát dlouhodobě tlumící léky? - mě to dobře nedělá, jsem docela hodně činorodej člověk, co potřebuje cejtit a tvořit, ne být vnitřně mrtvá
jaké je to žít s někým komu se střídají období mánií a depresí? - já mám sestru schizofreničku, a to je vám docela mazec, když je ona v schizofrenickym ataku, vzhledem tomu že špatně snáší hospitalizace tak si jí necháváme doma a řeknu vám je náročný, střídáme se s mámou v tom nejhorší (podle toho koho z nás zrovna snese)
máte někdo zkušenost s nějakejma alternativníma řešeníma? místo abych dlouhodobě brala antidepresíva hulim, i můj psychiatr v tom nevidí žádnej problém když mi to pomáhá, konroluje mě jestli nehulim moc akorát, to značí vždycky průser :)
no a možná že tenhle příspěvek zas brzo smažu. asi nechci aby taková věc zůstala někde v historii...... tak se předem omlouvám, ale myslim že klidně at si tu každej svoje příspěvky maže jak chce, asi by tu bylo moc osobních věcí