• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    BARBARDUCHAbipolárka
    jak se žije s touto nemocí, jak osobní zkušenosti s nemocí, tak i nemoc u vašich blízkých
    rozbalit záhlaví
    BARBARDUCHA
    BARBARDUCHA --- ---
    XCHAOS: :DDDDDDD ale jo vlastně
    XCHAOS
    XCHAOS --- ---
    BARBARDUCHA: to zní skoro, jako by alternativou k hospitalizace byla rovnou internace v nějakém nápravném zařízení...
    XCHAOS
    XCHAOS --- ---
    BARBARDUCHA: s hulením je to složitý. mě to kdysi pomáhalo proti depresím, řadu let... je to koneckonců lék. problém ale je, že to (podle mě) rozvolňuje sociální vztahy, resp. snižuje nároky na jejich kvalitu, nebo jak to říct.. a nebude to fungovat trvale.

    na druhou stranu: já bych se do těch antidepresiv taky nehrnul - zejména ty novější typy se dlouhodobě předepisovaly, aniž by v té době existovala jakákoliv zkušenost, co to s těmi lidmi za pár let udělá (jinými slovy: lidem se ty léky dávaly v době, kdy neexistovala ani zkušenost s tím, že je někdo bral celý život - ani s tím, že je někdo vysadil a pak žil zbytek života). prostě to krátkodobě pomáhalo. no a v podstatě celá ta historie je o tom, že se po čase objevily vedlejší účinky, tak se vymýšlely nové léky, které měly zase jiné vedlejší účinky, atakdál.

    podle mě psychoterapie. ale to může být na dlouho, než člověk narazí na někoho, kdo ví, co dělá. a hlavně je to hodně individuální (narazit na někoho, kdo je schopen pomoci).
    BARBARDUCHA
    BARBARDUCHA --- ---
    _BENNY: pro mě je to tak intenzivní stav a prožívání věcí, že mám problém ten nápor občas i ustát :) (jsem schopná probrečet tři dny rozkoší třeba) hodně záleží jak se k tomu postaví okolí, protože moje rodina je sice zlatá, ale mají to hozený trochu blbě. když už se dostanu do třeba i jen hypománie tak oni začnou dělat dusno, místo toho aby mi dali prostor se uvolnit a udržet si rovnováhu (kamarádka tomu řiká tanec na ostří žiletky) a jak začnou dělat dusno tak se můj stav samozřejmě začne zhoršovat, přestanu být klidná a začnou mě rozhazovat uplný blbosti. a začně to být i pro mě obrovskej stres, i přes to že mánie je v podstatě velice příjemná záležitost, hlavně pro prožívajícího, ale ne pro okolí většinou
    SINSEMILLA
    SINSEMILLA --- ---
    _BENNY: Plus halucinace klidne...
    BARBARDUCHA
    BARBARDUCHA --- ---
    _BENNY: no to je různý u každýho trochu jiný. začíná to že nemusim spát, jíst, ..... pak už můžou nastat stavy neomezené síly, nevypočitatelnost. hlavně nadnesená nálada, spousta energie, nápadů, "magický síly" :) a tak různě
    _BENNY
    _BENNY --- ---
    BARBARDUCHA: muzu se zeptat jak vypada takovy silny manicky atak, ze je u nej treba hospitalizace?
    SINSEMILLA
    SINSEMILLA --- ---
    BARBARDUCHA: Kluk, erik, dva a pul...
    BARBARDUCHA
    BARBARDUCHA --- ---
    SINSEMILLA: mesiáš je nadšenej že máš prcka, že to ani netušil :) jak starýho, holku kluka?
    YNS
    YNS --- ---
    ja som napriklad kvoli bipolarke oficialne nebola hospitalizovana vobec. bola som hospitalizovana kvoli niecomu inemu a v tej dobe som bipolarku nemala diagnostikovanu.

    s rodinou nemame dobre vztahy, takze o tom vie iba moja mama a kamarati.

    tiez tvorim, takze to vsetko viem nejak vyfiltrovat.. problem je, ked mam nejaky deadline a som akurat v depresivnom obdobi. ale inak ok.
    BARBARDUCHA
    BARBARDUCHA --- ---
    nevim, myslim že jsem to někde četla o těch lékách. už nevim přesně a že je to zajetá praxe....
    myslí že tam psali doslova že po první manickém ataku prášky na rok, po druhym 3-5let, a po třetím že je lepší doživotně (to je horší než kriminál za vraždu:(

    u mě se taky nejdřív domnívali že mám schizoafektivní poruchu a u druhýho ataku teprve se jim potvrdila bipolárka

    počkej počkej, bopilárka je jedna s duševních chorob kterou nejde vyvolat žádnýma drogama, jako třeba u schizofrenie může být spouštěč třeba i tráva, takovej lidí jsem v pakárně potkla docela dost
    já třeba při nastupujícím ataku se rozhulim jak blázen a hulila bych pak nejlíp jedno o druhý :)

    já to víceméně raději beru jako dar než stigma. vzhledem tomu že jsem člověk tvořivý :) tak aspon mám spousty spousty co prožívat klidně takhle intenzivně a to se to pak tvoří. miluju období nastupující mánie i v podstatě ten kotel když už je rozjetá fakt do plnejch... beru to jako odměnu za ty "depresivní" neaktivní období :) a taky si uvědomuju že bez tmy světla není
    SINSEMILLA
    SINSEMILLA --- ---
    Jeste jsem se chtela zeptat, jak citite to stigma susevni nemoci, kde se to projevuje. Ja s tim nejak zkusenosti nemam - rodina zaregovala dobre, kamaradi taky a to me poprve zavreli v 17. Jesina prarodice meho nevlastniho bratra me povazuji za fetacku, protoze jsem si pomohla k prvni atace trvou
    SINSEMILLA
    SINSEMILLA --- ---
    BARBARDUCHA: Co to je za pravidlo, ze potreti a prasky na porad, to jsem netusila.

    Ja mela psychozy 3, posledni pred peti lety a jsem bez leku. Depresivni faze nemam. Ale me se meninala dg., jak na bezicim pasu - vyvoj pres toxickou, k endogenni psychoze, pak schizoafektivni porucha a pri tehotenstvi poprve zaznela bipolarka
    BARBARDUCHA
    BARBARDUCHA --- ---
    já mám za sebou dva hodně silný manický ataky ( byla potřeba hospitalizace) a po třetim se dávají prášky do konce života..... jinak jsem je měla cca po roce

    depresiní období není rozhodně pro takovej problém jde přehuli a přespat, mánii ale nemám nad sebou už v žádnou kontrolu
    SINSEMILLA
    SINSEMILLA --- ---
    A jak mate casto ataky?
    BARBARDUCHA
    BARBARDUCHA --- ---
    seřvala jsem třeba i strašna michala kocába. pak mi chudák volal zpátky a hrozně se mi omlouval i když neměl za co :)
    BARBARDUCHA
    BARBARDUCHA --- ---
    já se snažim si s toho zas tak moc nedělat, ale když to pak člověk po sobě čte :) tak je to peklo
    YNS
    YNS --- ---
    ale to robia aj opiti ludia napriklad, nie je to az take hrozne (.

    pardon za pripadne zlahcovanie temy, ale co ine sa s tym da robit.
    BARBARDUCHA
    BARBARDUCHA --- ---
    vzhledem tomu že jsem v maniích dost "přísná" a neberu si absolutně žádný ohledy, tak si to i vyčítám, teda to málo co si pamatuju a to co si můžu přečíst v poště, historii různejch klubů, v komentářích na fakebooku nejlíp pod příspěvkama někoho ze známých mé jedné lásky ze střední.......... je to pak docela hukot, prudim o sto šest a dokážu za minutu napsat spoustu věcí....
    je to docela mazec si posobě prohlížet pak "bobky"
    YNS
    YNS --- ---
    meh, zalezi to od vaznosti stavov a od povahy asi hlavne aj. ked si z toho potom robis tazku hlavu...je to len hanba alebo mas aj vycitky?
    BARBARDUCHA
    BARBARDUCHA --- ---
    nemyslela jsem to jako srovnání maniodeprese se schizofrenií, jen mám tu zkušenost se sestrou která má docela těžko paranoidní schizofrenii a maniodepresy těžko posoudim, když jí mám já. vim že to pro mé okolí je hodně těžký hlavně v manických atakách které mám docela hodně silný, ale v tu chvíly je mi to v podstatě u řiti, pak si pamatuju mlhavě tak půlku toho co sem kde, a stejně se vždycky stydim až na půdu

    taky si myslim že se to musí dát zvládat bez léků většinu času, už v manickym ataku nevim nevim, strašně ale záleží na přístupu okolí...
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam