• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
    • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    BARBARDUCHAbipolárka
    BARBARDUCHA
    BARBARDUCHA --- ---
    _BENNY: pro mě je to tak intenzivní stav a prožívání věcí, že mám problém ten nápor občas i ustát :) (jsem schopná probrečet tři dny rozkoší třeba) hodně záleží jak se k tomu postaví okolí, protože moje rodina je sice zlatá, ale mají to hozený trochu blbě. když už se dostanu do třeba i jen hypománie tak oni začnou dělat dusno, místo toho aby mi dali prostor se uvolnit a udržet si rovnováhu (kamarádka tomu řiká tanec na ostří žiletky) a jak začnou dělat dusno tak se můj stav samozřejmě začne zhoršovat, přestanu být klidná a začnou mě rozhazovat uplný blbosti. a začně to být i pro mě obrovskej stres, i přes to že mánie je v podstatě velice příjemná záležitost, hlavně pro prožívajícího, ale ne pro okolí většinou
    SINSEMILLA
    SINSEMILLA --- ---
    _BENNY: Plus halucinace klidne...
    BARBARDUCHA
    BARBARDUCHA --- ---
    1 odpověď
    _BENNY: no to je různý u každýho trochu jiný. začíná to že nemusim spát, jíst, ..... pak už můžou nastat stavy neomezené síly, nevypočitatelnost. hlavně nadnesená nálada, spousta energie, nápadů, "magický síly" :) a tak různě
    _BENNY
    _BENNY --- ---
    3 odpovědi
    BARBARDUCHA: muzu se zeptat jak vypada takovy silny manicky atak, ze je u nej treba hospitalizace?
    SINSEMILLA
    SINSEMILLA --- ---
    BARBARDUCHA: Kluk, erik, dva a pul...
    BARBARDUCHA
    BARBARDUCHA --- ---
    1 odpověď
    SINSEMILLA: mesiáš je nadšenej že máš prcka, že to ani netušil :) jak starýho, holku kluka?
    YNS
    YNS --- ---
    ja som napriklad kvoli bipolarke oficialne nebola hospitalizovana vobec. bola som hospitalizovana kvoli niecomu inemu a v tej dobe som bipolarku nemala diagnostikovanu.

    s rodinou nemame dobre vztahy, takze o tom vie iba moja mama a kamarati.

    tiez tvorim, takze to vsetko viem nejak vyfiltrovat.. problem je, ked mam nejaky deadline a som akurat v depresivnom obdobi. ale inak ok.
    BARBARDUCHA
    BARBARDUCHA --- ---
    nevim, myslim že jsem to někde četla o těch lékách. už nevim přesně a že je to zajetá praxe....
    myslí že tam psali doslova že po první manickém ataku prášky na rok, po druhym 3-5let, a po třetím že je lepší doživotně (to je horší než kriminál za vraždu:(

    u mě se taky nejdřív domnívali že mám schizoafektivní poruchu a u druhýho ataku teprve se jim potvrdila bipolárka

    počkej počkej, bopilárka je jedna s duševních chorob kterou nejde vyvolat žádnýma drogama, jako třeba u schizofrenie může být spouštěč třeba i tráva, takovej lidí jsem v pakárně potkla docela dost
    já třeba při nastupujícím ataku se rozhulim jak blázen a hulila bych pak nejlíp jedno o druhý :)

    já to víceméně raději beru jako dar než stigma. vzhledem tomu že jsem člověk tvořivý :) tak aspon mám spousty spousty co prožívat klidně takhle intenzivně a to se to pak tvoří. miluju období nastupující mánie i v podstatě ten kotel když už je rozjetá fakt do plnejch... beru to jako odměnu za ty "depresivní" neaktivní období :) a taky si uvědomuju že bez tmy světla není
    SINSEMILLA
    SINSEMILLA --- ---
    1 odpověď
    Jeste jsem se chtela zeptat, jak citite to stigma susevni nemoci, kde se to projevuje. Ja s tim nejak zkusenosti nemam - rodina zaregovala dobre, kamaradi taky a to me poprve zavreli v 17. Jesina prarodice meho nevlastniho bratra me povazuji za fetacku, protoze jsem si pomohla k prvni atace trvou
    SINSEMILLA
    SINSEMILLA --- ---
    BARBARDUCHA: Co to je za pravidlo, ze potreti a prasky na porad, to jsem netusila.

    Ja mela psychozy 3, posledni pred peti lety a jsem bez leku. Depresivni faze nemam. Ale me se meninala dg., jak na bezicim pasu - vyvoj pres toxickou, k endogenni psychoze, pak schizoafektivni porucha a pri tehotenstvi poprve zaznela bipolarka
    BARBARDUCHA
    BARBARDUCHA --- ---
    2 odpovědi
    já mám za sebou dva hodně silný manický ataky ( byla potřeba hospitalizace) a po třetim se dávají prášky do konce života..... jinak jsem je měla cca po roce

    depresiní období není rozhodně pro takovej problém jde přehuli a přespat, mánii ale nemám nad sebou už v žádnou kontrolu
    SINSEMILLA
    SINSEMILLA --- ---
    A jak mate casto ataky?
    BARBARDUCHA
    BARBARDUCHA --- ---
    seřvala jsem třeba i strašna michala kocába. pak mi chudák volal zpátky a hrozně se mi omlouval i když neměl za co :)
    BARBARDUCHA
    BARBARDUCHA --- ---
    já se snažim si s toho zas tak moc nedělat, ale když to pak člověk po sobě čte :) tak je to peklo
    YNS
    YNS --- ---
    ale to robia aj opiti ludia napriklad, nie je to az take hrozne (.

    pardon za pripadne zlahcovanie temy, ale co ine sa s tym da robit.
    BARBARDUCHA
    BARBARDUCHA --- ---
    1 odpověď+1
    vzhledem tomu že jsem v maniích dost "přísná" a neberu si absolutně žádný ohledy, tak si to i vyčítám, teda to málo co si pamatuju a to co si můžu přečíst v poště, historii různejch klubů, v komentářích na fakebooku nejlíp pod příspěvkama někoho ze známých mé jedné lásky ze střední.......... je to pak docela hukot, prudim o sto šest a dokážu za minutu napsat spoustu věcí....
    je to docela mazec si posobě prohlížet pak "bobky"
    YNS
    YNS --- ---
    meh, zalezi to od vaznosti stavov a od povahy asi hlavne aj. ked si z toho potom robis tazku hlavu...je to len hanba alebo mas aj vycitky?
    BARBARDUCHA
    BARBARDUCHA --- ---
    nemyslela jsem to jako srovnání maniodeprese se schizofrenií, jen mám tu zkušenost se sestrou která má docela těžko paranoidní schizofrenii a maniodepresy těžko posoudim, když jí mám já. vim že to pro mé okolí je hodně těžký hlavně v manických atakách které mám docela hodně silný, ale v tu chvíly je mi to v podstatě u řiti, pak si pamatuju mlhavě tak půlku toho co sem kde, a stejně se vždycky stydim až na půdu

    taky si myslim že se to musí dát zvládat bez léků většinu času, už v manickym ataku nevim nevim, strašně ale záleží na přístupu okolí...
    YNS
    YNS --- ---
    Ano, pise sa o tom dost tazko.

    Ja napriklad uz roky lieky neberiem. Zacalo to u mna v obdobi revolty. Mama je psychologicka, cize som odmietala jej pomoc, vratane liekov. Nasledne na to som sa odstahovala, zacala som sa dost casto opijat a vela som pracovala. Bola som v cudzom meste a chodila som z prace do krcmy a z krcmy do prace. Mam pocit, ze islo hlavne o to, ze som stale zamestnavala svoj mozog nejakou cinnostou, alebo alkoholom. Spoznala som par ludi s bipolarkou, s ktorymi som sa vela rozpravala.

    Samozrejme boli obdobia, kedy som nevychadzala z domu a nikomu som sa neozvala, neotvarala dvere atd., ale konecne som sa aspon pokusila postavit tomu celemu. Zistila som, ze sa to viac menej da a ze to nie je ovela tazsie ako s liekmi. A tento fakt mi dodal aspon tu trochu optimizmu a hrdosti na to, aby som to zvladala aj nadalej.

    A nemyslim si, ze porovnavanie schizofrenie s maniodepresiou je namieste. Aspon z mojich skusenosti je zivot so schizofrenikom ovela komplikovanejsi.
    BARBARDUCHA
    BARBARDUCHA --- ---
    1 odpověď+1
    SINSEMILLA: víš Nino to neni uplně tak jednoduchý, neni mi uplně příjemný se moc "odhalovat". ale těch témat je spousta a taky si myslim že je hrozný jak se furt duševní choroby berou jako hrozný stigma. mesiáš mi kvůli tomu trochu nadává že chci o svý nemoci mluvit otevřeně, ale jsem došla názoru že jediná schůdná cesta je otevřít "náš" svět tzv "normálním" lidem a pokusit se naučit sebe i "své" okolí jak si spolu líp prozumět a třeba se i vyhnout vyhrocenejm situacím

    jaké je to pro vás brát dlouhodobě tlumící léky? - mě to dobře nedělá, jsem docela hodně činorodej člověk, co potřebuje cejtit a tvořit, ne být vnitřně mrtvá

    jaké je to žít s někým komu se střídají období mánií a depresí? - já mám sestru schizofreničku, a to je vám docela mazec, když je ona v schizofrenickym ataku, vzhledem tomu že špatně snáší hospitalizace tak si jí necháváme doma a řeknu vám je náročný, střídáme se s mámou v tom nejhorší (podle toho koho z nás zrovna snese)

    máte někdo zkušenost s nějakejma alternativníma řešeníma? místo abych dlouhodobě brala antidepresíva hulim, i můj psychiatr v tom nevidí žádnej problém když mi to pomáhá, konroluje mě jestli nehulim moc akorát, to značí vždycky průser :)

    no a možná že tenhle příspěvek zas brzo smažu. asi nechci aby taková věc zůstala někde v historii...... tak se předem omlouvám, ale myslim že klidně at si tu každej svoje příspěvky maže jak chce, asi by tu bylo moc osobních věcí
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam