Včera jsem v obchodě u pokladny zabloudila ve vlastní peněžence a nenašla peníze. Tak jsem koktala, že se mi to normálně nestává, a přemýšlela, co dál. Samozřejmě ze tří prodavaček, co tam pracují, tam musela být zrovna ta jediná, se kterou se mi situace nemám s sebou peněženku/nemám v ní dost peněz stala už potřetí. A dceřin kamarád ze školky s maminkou, kteří stáli ve frontě před námi. Teprve když dotyčná maminka navrhla, že mě založí, propojily se správné dráty v mozku a vzpomněla jsem si, že bankovky mám přece v té kapsičce na zip...

Reklamní mail od Bati:
Objevte plesnivou obuv pro každou situaci.
...
Oh wait!
Aha, plesovou

Takový maličký: koukám na fotku dvou vnadných žen, zkoumám všechny možné detaily a významy a za boha nemůžu přijít na to, co na tom má být vtipného. Jo aha, já nejsem ve fóru o vtipech, ale o boubelkách...

a aby toho nebylo malo... koupit listek do kina na flore a jet na andel taky stoji za to. :(

v chodbe domu mame stare drevene litacky, pred kterymi se skoro vzdycky zastavim, ze se samy otevrou. a ony ne, ehm...

Koukam tady na kanystr na vodu a je na nem napsano PIERE BRICE ... rikam si coze? a proc? A ono je to PIERCE HERE.

Pochopitelně že jsem vytřela dlažbu speciálním přípravkem na parkety a naopak. To by ani jinak nešlo.

Nádherný autocorrect error - jedna paní prodávala "kabátek s chlapem uvnitř"

"... Mezi nadrženými je i muž z Iráku." Cože? Jo aha, zadrženými.

tak jsem se tesila na michany vajicka, az jsem si je osladila:( rikala jsem si, jestli je to tou cibulkou nebo co...

dnes jsem se přistihla při tom, kterak po vylití nočníku do záchodu tento pečlivě omyju a záchod spláchnu.
což by bylo asi v pořádku... kdyby to nebyl nočník pro hadrovou panenku.

Jdu po ulici, u domu je cedule, jdu blíž podívat se, co tam píšou: POZOR ZE STŘECHY PADÁ SNÍH. Plesk na hlavu.

máme ve firmě na chodbě jeden kávovar pressovač na zrnkovou kávu. celý týden si lidi ve firmě stěžují, že je to kafe nějaké kyselejší. mně ale nepřišlo kyselé, spíš nasládlé... a ještě se o tom s lidma dohaduju. až teď mi došlo, že vlastně celý týden piju kapslové kafe dolce gusto z kávovaru, který přinesl šéf do kanclu a ne to zrnkové...

Minimálně půl roku mne doma štval u pracovního stolu jeden zdroj v zásuvce, který cvrlikal jak banda cvrčků. Sice potichu, ale zato furt a v noci to občas bylo nepříjemně rušiné. Celý půlrok jsem si říkal, že musím koupit nový switch, ke kterému ten zdroj patří, že mi to za těch pár stokorun nestojí za to opravovat.

Dnes jsem se dokopal k tomu, že se kouknu, ke kterému ze dvou switchů, co tam mám, ten cvrčivej parchant patří. Jaké bylo mé překvapení, když jsem zjistil, že to je zapomenutý zdroj od externího disku, který odešel do křemíkového nebe už skoro před dvěma lety. Půl roku jsem mohl mít ticho! Stačilo se pod stůl kouknout. Ach jo.

Synovi jsem naservírovala těstoviny se sýrem a.....šťávou, ten se šklebil, chudák :-).

kdyz stojim na zastavce a rozjizdi se prede mnou tramvaj nebo autobus, trochu mi pripada, ze se naklanim nebo ze upadnu, kdyz se nebudu drzet

ALDEMIK: kamarádka letos posílala PF s předmětem " pojistka domu Horoměřice" :) (a já jí na to odpovídala svým PFkem a taky jsem to zapomněla změnit.)

Právě jsem se ohlédl vlevo od sebe, že kouknu z okna, jestli pořád sněží. V okně jsem ale viděl jen svůj odraz, z větší části zakrytej kolegyní, takže vlastně jen svou hlavu a záda. Strašně sem se divil, že v odraze mám oblečenou mikinu, když v reálu ne. Záhy se ukázalo, že můj odraz nevyhlásil autonomii, ale že to co sem považoval za svoje záda je opěradlo židle, přes který mi mikina visí.

Tak se raduju, že venku sněží. Ten sníh je krásně vidět přes okno, sedá na žaluzie... Na žaluzie? Ty jsou přece uvnitř. To asi nebudou sněhové vločky. Měl bych zvážit nějaké to utření prachu...