Když jsem dělala v korporátu, dovolala se mi "babička Maruška" (nikoli moje). Ani trochu ji nezmátlo, že jsem na hned po zvednutí telefonu vychrlila klasické: "Hello, *název firmy*, *název oddělení*, *jméno* speaking, how can I help you?" Nenechala se vyrušit, prostě mi k narozeninám své vnučky popřála a když jsem jí hezky poděkovala za přání, ale vysvětlila, že si spletla číslo, docela dobu se mi to snažila vymluvit, protože přece volá, aby mi popřála k narozeninám, které má její vnučka Dáda, a že já nejsem Dáda a nemám narozeniny, je vedlejší. (mluvila souvisle, zmateně nezněla, spíš měla fixní představu a odmítala z ní uhnout).