Maso žeru proto, že mi a) chutná a b) mi jeho vynechání z jídelníčku přineslo zdravotní problémy a psychickou nepohodu: jasně, že teď se ozve několik vegemagorů s přesvědčením, co jsem dělal špatně a co mi zaručeně chybělo za šmakouny a brukve v jídelníčku - kašlu jim na to, zkoušel jsem to doplňovat zleva zprava za pomoci různých chytráků a milionu tabulek a dospěl k jedinému- maso prostě nenahradíš.
Jako člověku s krevní skupinou 0 mi maso dává vitalitu a energii, na čemž nehodlám nic měnit, ale pro uklidnění svědomí si maso z 60-80% pěstuju sám (králíci, drůbež), hovězí či vepřové ve formě půlkrávy či půlvepře do mrazáku od místních zemědělců. Zvířátka se mají lépe než majitelé.
Každej člověk je jinej a po mě tady vyletí názory "Veganství mi naprosto srovnalo auru a má sedmá čakra je otevřená jako nikdy spolu s řitním věnečkem po nadmutí luštěninami" až po "Mě maso vlastně ani moc nechutná, já prostě jen rád zabíjím zvířátka". Co je vlastně cílem téhle diskuse, když na otázku položenou v záhlaví si normálně uvažující jedinec odpoví sám?