Něco po dědovi. Zajímavé je, že to ještě nepoužívá žiletku, ale klasickou čepel.

VECTOR: tak uz vim co sem delal spatne :)
zvyklej ze skrabky, sem to tou ziletkou moc drel, takze slo dolu i hodne kuze, kdyz se na to jde jemne a vousy se fakt rezou a neskrabou, tak je to neco uplne jinyho :) (to uz sem ten bagr malem zavrhnul, ted abych hledal teda nejakej fajnej strojek od merkuru :))

Musím se ještě svěřit, protože mě to nedalo a snažil jsem se vyhledat, co jsem to vlastně za břitvu po dědovi zdědil. Do rukojeti jsou neuměle vyrytá nějaká čísla - 017828 15 50 (možná 15:50) jedné straně a 37896 30332 VIK na druhé, ale podle "krasopisu" myslím, že to bude snad jen nějaká značka brusiče nebo tak něco. Na čepeli je ale prakticky zcela obroušený kus jména výrobce, z něhož jsou opravdu zřetelné pouze poslední písmena - ER. Písmena před tím jsou jen vršky, vypadá to buď na U, nebo dvě L za sebou, pak něco kulatého (O, P) a před tím asi K. Zbytek není vůbec čitelný.

Na základě tohohle se mi nakonec podařilo vygooglit, že výrobcem bude nejpravděpodobněji Hugo Köller, Solingen - no a tohle je fotka přesně tohoto typu, co jsem nakonec našel:



Víc asi nezjistím, moc informací o výrobci jsem zatím taky nedohledal kromě toho, že dělal důstojnické nože pro SA, které jsou nácky (ehm milovníky vojenské historie samozřejmě) zdá se velmi ceněny.

Jak se k dědovi dostala je otázka, za první republiky dělal / vyučil se u Bati a myslím, že by spíš sáhl po něčem lacinějším (spekuluji že německá břitva byla drahá). Za války byl ale totálně nasazený v Německu, takže to by mohla být cesta.

No je to super pocit holit se kusem rodinné historie!

Bylo vyzkoušeno a výsledek dobrý, nepořezal jsem se což je lepší výsledek než s čtybřitou žiletkou.

SHPAGIN: jo a řízl jse se drobně na jednom místě. to se stane i s machem3...

Tady je ta moje břitva po dědovi:



Když jsem ji viděl poprvé, tak jsem si říkal, že je taková malá, ale holí se s ní skvěle.