UNFORGIVEN:
jeste me napadl rozbor par casti. ale vis jak tohle je hra s abstrakci.
Zdál se mi dneska hrozně zvláštní sen. Zdají se mi často, ale už takhle to tu tapetuju asi nejvíc, ale tentokrát bych chtěl když tak opět poprosit o názor:)
- dneska lidi jedou youtube a tlachaj na fb uz moc nectou :)
Byl jsem ve velkém domě svých prarodičů, kde byli všichni lidé z mojí práce + pár dalších lidí „z oboru“, byla to „kancelář“, kde všichni pracovali. Najednou za mnou přišla holka a říká mi:
- mixujes praci se soukromym zivotem. hledas pratele v praci. prace je pro tebe dulezita. mozna ze ta mluvci je nejak dulezita.ĺ
„Máš přítelkyni (ve skutečnosti nemám), tvoje přítelkyně na tebe čeká a ozve se ti, ti lidi tady, ti tě buď mají rádi, nebo nemají rádi, ať už se tváří jakkoliv, je to jedno, tvůj jediný úkol je, abys před nimi i před ostatními skryl svůj vztah, aby se ho nemohl nikdo dotknout nebo ho jakkoliv narušit. Na tom, jak moc se ti to povede, závisí, jak moc budeš šťastný, a toto je jediný způsob, jak můžeš být šťastný, ostatní není důležité.“
-
Rad by jsi si vyrobil nejaky soukromy zivot. netrpis altruismem ?
Jdu intuitivně ke dveřím domu, otevřu je, a tam stojí moje „přítelkyně“ a u nohou se jí krčí dítě, evidentně chápe vše, co mi říkala předchozí dívka, a proto mlčí, nejde dovnitř, a čeká, co jí řeknu.
- protoze jsi to ty. predstavujes si nekoho kdo s tebou bude sdilet stejny konicky.
Beze slov jí nějakou telepatií/myšlenkou říkám, ať se projde někde po okolí, že za chvilku půjdu ven jí najít.
- jsi ochoten pro to neco udelat. (nevis kam pujde)
Když zavírám dveře, mám silný pocit, že někdo uvnitř jejich vrznutí slyšel a zajímá ho, co se děje, ale nakonec to nechává plout.
- to vypada na nejakou beznadej a stereotyp.
Myju si zuby, oblíkám si kabát, který zničehonic zčervená, usmívám se nad tím.
- na zmeny se tesis a vkladas v to velke nadeje.
Jdu ven přes sklep nějakým naprosto super tajným východem, a když vyjdu, běží za mnou dvě děti mé přítelkyně a napřahují ruce k obětí jakoby mě už nějak znaly.
- potreba se sverit
Holčičku beru do náruče, je milá, ale najednou mi začne vyčítat některé mé postoje ve vztazích, zamýšlím se a říkám si, že má pravdu.
- nevim :)
Nemám pocit, že bych byl jejich otec, ale nevím. „Přítelkyně“ nikde. Holčička se mě v jednu chvíli zeptá, jestli jsem s nimi kvůli penězům.
- nejistota, stud za nejakou vlastni muzskou vlastnost. mozna jsi materialista kterymu to vadi.
Čekám s nimi ve vesnické „kavárně“, kde si projíždím její mobil a zjišťuju, že „Přítelkyně“ je zřejmě z části italka.
- co pro tebe italska povaha znamena. nespolehlivost ? mozna se bojis sporu protoze je neumis ustat.
O kluka se stará můj bratr, zatímco já si povídám s holčičkou a držím jí v náručí. Říkám jí, že mám jedno procento baterie a že už se mi „Přítelkyně“ brzo nebude moct ani dovolat.
- zalezi co jsi u toho citil strach panika beznadej klid pohoda.
Všude po polích táhnout vojáci, dokonce i v „kavárně“ jsou na zdech fotky vojáků a vojáci nakukují i přes okno dovnitř.
- konkurence, strach o rodinu, mozna strach z toho ze neco nestihnes.
…pak se bohužel nepřirozeně (telefonát) probudím…
Někdo nějaký (naprosto jakýkoliv) nápad/tip/idea? :) Díky moc.