Tak já začnu s trojicí snů za poslední dva dny, které cítím jaksi propojené, ač nemají jasné společné téma. Zatím moc nevím, jak s nimi naložit.
1) Sen začíná přehráváním si nějakého sporu s dějepisářkou z gymplu, z doby před více než 10 roky. Bylo to ale v budově ZŠ. Byl jsem tam se spolužákem, který měl dějepis rád, já si ho v té době znechutil. Venku bouře. Na zahradu uhodí blesk, byl to dost silný a dlouhý výboj - aspoň několik sekund, hrom si nevybavuji. Pak jsme si šli prohlédnout s tím spolužákem stopy ve trávě po něm. Měl jsem obavy, aby nás to znova nezkratovalo, ale nic. Pak jsem v louži viděl kačera a vodní želvu.
Poznámka: Kačer je jasná asociace na toho kluka, neboť taková je jeho přezdívka. Druhý, ze dvojice, vodní želva, by tedy mohla reprezentovat mě. Želva, krunýř, možná emocionální brnění, staženost do nitra, to by mi odpovídalo. A voda je jeden z nejběžnějších motivů v mých snech. Navíc kachna, je zvíře mnoha živlů, podobně jako blesk spojuje nebe se zemí. Ale dál moc nevím co s tím.
2) Lehce lucidní. Měl jsem přivolat vlnu, což jsem snadno udělal - slovy. Přišla velká a všechno moje okolí včetně mě zaplavila. Mým úkolem, bylo vdechnout vodu do plic, ale místo toho jsem jí polkl, což byla chyba a zkoušku jsem tedy nezvládl. Co ale bylo zvláštní, že tam bylo řečeno, že to byl osmý úkol z osmi, přičemž zbylých sedm jsem už dříve splnil. A po splnění osmého se ještě má otevřít nějaký završující devátý. Několik postav se dožadovalo, abych jim řekl o co tam šlo, jako by mě v plnění úkolů chtěly předběhnout, ač jsem si nebyl jist jejich úmysly, byl jsem sám trochu zmatený a nebránil se jim to vysvětlit.
Poznámka: Asociace na dřívější sen, kdy mě vodní hadi=draci utopili a zemřel jsem vdechnuv vodu. Sny kdy mám nějaký úkol nebo podstupuji zkoušku nejsou pro mě až tak vzácné, někdy jsem úspěšný, jindy ne.
3) Byl jsem se svým tátou v lese na kruhové mýtině, nebo to možná byla jen kruhová skupina stromů. Na těch byly přibité latě, často stlučené do krucifixů. Nějak jsem vytušil, že musím najít na mýtině místo, kde latě přestanou být vidět jsouce zakryty kmeny a větvemi stromů. Zhruba uprostřed kruhu byla hliněná socha. Jen hrubá figura bez detailů, jedna ruka v lokti zdvižená, druhá symetricky směrem k zemi. Došlo mi, že požadovaný bod je právě v místě, kde stojí. Tak jsem ji odsunul a stoupl si tam, s tím že táta se o mě postará, kdyby něco. V tu chvíli, kdy jsem se tam postavil a latě se zakryly, dostal jsem se do jakéhosi tranzu - ztratil nad sebou kontrolu, lehce levitoval a otáčel se kolem osy. Cítil jsem se trochu divně, ale nebylo to ve skutečnosti intenzivní, byl jsem spíš prostě mimo. Máma nedaleko začala vyšilovat co se mi to hrozného děje a táta se jí snažil uklidnit.
Poznámka: Rodiče už dlouho nejsou spolu.
Jinak teď jsem na studiích ve Švédsku, materiálně dobře zabezpečený a tak se věnuji hlavně poznávání lidí a prostředí, škole a jinak mám dost času na sebe.
Nápady? :)