Dneska jsem měl sen, jak jsem vstoupil do teleportu. Měl jsem trochu strach, ale hned mě to přešlo a byl jsem v úžasu z toho, jak se moje tělo rozkládá na červený atomy. A najednou jsem se objevil v prvnim patře. Co to může znamenat ten teleport?

Taky jsem měl jednou sen po kterym jsem se probudil a věděl, že to byl muj minulej život. Byl jsem nějakej ajznboňák-řidič mašiny, kterej jezdil na trase mezi dvěma městy, kde se odehrává celý muj nynější život. Tohle ve mě bylo dlouho.

BONDA: Není od našeho mozku skvělé, kolik možností nám dát zažít nanečisto - a umožní tak nedělat některé chyby, odžít si strachy, vizualizovat bolest a vyniknout skrytým touhám a pokušením? ;-)
Velmi to svádí k fantaziím o dalších světech, ale takové předpoklady mi připadají dehonestující, jako by upíraly nám samým schopnost snít, jako bychom snad potřebovali berličku pro svou fantazii, nebo omluvu pro hrůzy, kterých jsme schopní, nebo se necítili dost sebevědomí k představě, že se dokážeme dotknout transcendentna, které v sobě máme. Nebo je to jen touha po vnější sounáležitosti a ta vnitřní, kterou sdílíme archetypy, není dostatečná? :-)

SARGO:
KAERI:

Tak to mi přijde fascinující.

Ad alternativní životy partyzána a alternativní verze života (oboje úžasný!): mně se jednou zdál hodně živý sen s velkým pocitem "skutečna", že se stejným jménem (a snad i se stejnou podobou) a stejnou vnitřní identitou, které mám teď, žiju na konkrétním místě v naší ulici, ale v 19. století. V 19. stol. na tom místě opravdu byl činžovní dům. Děj snu se odehrával nejdřív na ulici, kde jsem se dala dohromady s nějakým chlápkem a rozhodla jsem se vzít ho domů. Až na schodech, když jsme stoupali, mi došlo, že to vlastně vůbec nechci. Panika. Už jsme byli málem uvnitř, když mi v poslední chvíli napadlo zachránit se přeskokem do svého druhého života: najednou mi bylo osvětleno, že žiju ještě o sto let později v domě o kus dál, kde mám taky celý kompletní život, a že se do téhle existence můžu teď ve stavu nouze přenést tím, že se probudím. Což se i stalo. Ale teď nevím, jestli se do doby Bachova absolutismu nemůžu zase podobným způsobem vrátit. :) Moc by se mi nechtělo, měla jsem tam bídnou a smutnou existenci.

A pak se mi někdy zdá, jak rozmlouvám s Bohem a jinými nadpřirozenými bytostmi, a i to jsou sny na pomezí "reality" (nejsem věřící). A nejhorší sen toho typu byl, když po mně chtěl ďábel s nádhernou tváří, abych se mu upsala duší (do knihy, ve které byl místo listů dým). Byl krásný, jeho vůle se stala mou vůlí a já byla úplně bezmocná. Zároveň jsem to ale nechtěla a skučela jsem o smilování (slovy "ale já chci být šťastná"). V tom typu absolutní bezmoci byla taková hrůza, že když jsem se probudila, třásla jsem se po celém těle tak, až mi jazyk skákal v puse. :) A nevím, jestli jsem se mu nakonec upsala nebo ne. (Doufám, že ne.) :)

BONDA: Tak to ráda slyším, že v tom nejsem sama :-D

KAMAHL: Párkrát jsem tam nakoukla, ale na ten magický přístup jsem asi příliš velký suchar ;-)

KAERI: Jojoj, to je přesně ono :-) Včetně těch "alternativních" životů - v těch svých bývám nejčastěji nějaký druh vojáka nebo partyzána, což je vzhledem k mému skutečnému životu a schopnostem dost špatný vtip - a ten několikadenní dozvuk je kruťácký, zvlášť když to někdy končí tím, že mě zastřelí nebo někde vykrvácím. V takových dnech bych dala levou nohu za to, že je někde nějaké mé alternativní já, se kterým jsme se na chvíli prolnuli :-)

SARGO: Stává se mi to relativně často - tak jednou za tři měsíce. A občas bývá hodně těžké zorientovat se, co je pravda a co ne. Třeba se mi zdál sen, jak sedím v naší kuchyni, povídám si s mužem a on mi říká nějakou zajímavost ohledně Googlu a něčeho k počítačům. Po probuzení jsem na to hned zapomněla, ale o pár dní později mi to vytanulo. Selským rozumem ta informace byla úplně mimo, když jsem se nad tím zamyslela, nedávalo to smysl, ale ta situace a dojem ze snu byly tak živé, že jsem se na to muže musela zeptat, než jsem uvěřila, že se mi to jen zdálo.

Pak mám ještě relativně často sny, kdy se hádám se svými blízkými. Často o věcech, kde mi v reálném životě není umožněno si to fakt vyříkat. Takže ve snu většinou popustím uzdu své vyřídilce a vychrlím to všechno ven. A po probuzení nevím, jestli se to fakt stalo, nebo ne, a často se na dotyčného zlobím, že s ev té hádce zachoval jako idiot, i když vlastně není proč.

No a na závěr takový trochu wtf zážitek, kdy se mi zdála naprosto realistická alternativní verze mého života, kde všechno sedělo, jen jsem na určitých životních křižovatkách šla jinudy, takže jsem třeba neměla muže a děti a tak. Žila jsem si ten život a v jednu chvíli jsem tam taky měla udělat nějaké klíčové rozhodnutí a v ten moment mě jako kopanec zasáhla myšlenka "Počkat, počkat... ty máš ale přece dvě děti a žiješ TENHLE život!" A začala jsem se probouzet. Bylo to hodně divné a nechalo to ocas na několik dní. Dost jsem se tehdy napřemýšlela o jiných dimenzích a snech coby branách do nich. Celé to budilo dojem, že kdybych nevypadla a pokračovala ve snění, možná bych překročila nějakou pomyslnou čáru a kdo ví, co by se stalo. Bylo to fakt intenzivní a hodně, hodně, fakt hodně divné. Takže asi tak.

Zajímalo by mě, jak běžné je nerozlišovat sny a realitu. Samozřejmě pokud se mi zdálo, že jsem veverka, tak s tím není problém. Pokud se mi zdálo, že jsem potkala někoho, koho jsem v tom čase a místě snadno potkat mohla, a něco jsme si domluvili, tak je to problém :-D Je to normální, hodně obvyklé, zřídkavé? :-)

dnes jsem měl hodně silné sny, snil jsem ve snu a vyprávěl to kamarádovi, po probuzeni jsem mu to řekl znovu :) levitoval jsem a bylo to nádherný, jako bych vnímal dvě reality najednou, ležel jsem s vědomím, že spím a zdá se mi sen ve snu, chytil jsem dvě ryby- amura a štiku, otec se sprchoval a matka ke mě přišla a zeptala se jestli spím, její prsa se mne dotýkala, šel jsem za "vědmou" na papír jsem před ní napsal tato čísla- 246, pak jsem daroval kamarádovi velký prostorný a čistý pokoj, který ho, pokaždé když do něj vešel, zdravil. Jinak dobré ráno všem :)

mně se zas dneska zdál sen, co si sám neumim moc vyložit..
Byla to skála se spoustou vystupujících kamenů. Až to připomínalo umělou lezeckou skálu, tim jak pasovaly ty kameny přesně do ruky. Nebyla moc vysoká. Lezla moje sestra a já za ní. Ona vylezla až nahoru, kde bylo nějaký velký hlučený město nebo co. Já jsem se těsně před koncem rozhod, že na to kašlu, že už mě to nebaví a začal jsem lézt dolu. Potom to přeskočilo do supermarketu a tam jsem jí potkal, když vylezla z výtahu v nějakym tmavym kabátu a divně čuměla.

Můj kluk mě ve snu vedl přes jeden z pražských mostů (přes ten, na kterém se minulý víkend potkali anarchisti a náckové). Most byl zatopený vodou. Chvíli jsme se brodili, pak jsme plavali. Bylo to velmi příjemný a voda byla nádherně čistá. Z vody se vynořili dva ohromní kapři (velikosti delfínů), párek. Vypadali zdravě, silně a šťastně. Přátelsky nás pozorovali, pak zase vpluli pod hladinu, mrzelo mě, že tam už je nevidím. Taky jsem si všimla, že samička má lehce deformovou hlavu a nevypadá tak úplně dokonale, jak se zdálo. Šli jsme dál.

Dokázal by někdo vysvětlit, proč si člověk sny pamatuje/nepamatuje? Prakticky celý život jsem si sny vybavoval tak 3-4 do roka. Poslední půl rok si sny pamatuju každou noc a někdy i více. Nejplodnější dny si pamatuju i 5 snů. Průměrnou délku spánku mám 6-6,5 hod. Je to pouze důsledkem vnějších faktorů jako meditace, cvičení apod., nebo je v tom i něco víc?

MORRELLI: takže se jednalo o tzv. "silný sen" když jsi se probudil vyděšenej a spocenej..takovej sen něco znamená..podle toho, co píšeš, jestliže tě to táhne do středu a znamená to smrt, tak tě to táhne k pozitivní změně..


Čtverec
- je velice důležitým symbolem představujícím čtyři živly, které udělují chaosu řád, proto například lamaistická mandala*21 dotýkající se vnitřní podstaty člověka zpravidla obsahuje čtvercový půdorys stúpy*10 , uvnitř které je vytvořena podstata mandaly
- je jedním ze základních symbolů individuace*11 , proto je jedním z tvarů často se objevující při započetí procesu cíleného sebezdokonalování (duchovní cesty

4 je číslem viditelného světa (čtyři živly - země, voda, oheň a vzduch, čtyři světové strany, čtyři roční období) nejen pro křesťanský svět (kříž, čtyři evangelisté, čtyři ctnosti - moudrost, spravedlnost, statečnost a umírněnost), ale i pro staroindickou společnost v dělení lidí do čtyř kast (knězové, válečníci, svobodní a poddaní), mnoho zajímavých vztahů čísla 4 objevili řečtí matematici (součet 2+2 je shodný se součinem 2x2, druhá mocnina stejných čísel 22=4, a proto čtyřku považovali za měřítko rovnosti a spravedlnosti, stejně zajímavé jsou i součty prvních čtyř čísel nebo součty prvních čtyř lichých a sudých, aby v konečném součtu a přidáním "bláznovství nuly" daly vzniknout 360 stupňům kruhu); numerologie spojuje číslo čtyři s planetou Uran; Tarot ve své čtvrté kartě oslavuje mocného "Vládce", který uchopil osud pevně do svých rukou, vládce,
který v právě objevené přirozenosti vystupuje z nevědomé minulosti a po přetržení světských okovů ozdoben křídly dravce míří k nebesům

papír nepopsaný - začátek nového období

osa - - zdůrazňující souměrnost: je symbolem touhy po rovnosti, tedy symbolem sjednocujícím protiklady
- rotace předmětů kolem vlastní osy: představuje čas, osud a karmu
- být součástí rotace kolem osy: obrazné vyjádření neustále se měnících podmínek života, z nichž se točí hlava; teprve postupným sjednocováním protikladů, které život obsahuje, se můžeme dostat blíže k ose otáčení, kde už se s námi svět bláznivě netočí a v samém bodu osy nalézáme nehybnost, klid, mír a později i poznání a osvobození se

nebo možná prostě taková nehoda ti připomene, že žiješ...že jsi součástí něčeho, co tě může kdykoli sejmout a kdykoli nechat žít..součást vesmíru..a to, že tě to teď nechalo žít ukázalo, že ještě tu máš nějakej úkol

jsem po flašce vína, takže mi to až tak nepálí...tak jen takhle, snad to pomůže :)