Ale když se zamyslím nad manželstvími mých kamarádek tak vidím, že naprosto vše je o povahách - někdo je dominantní a někdo zase takový uťáplý a jenom díky tomu je jejich manželství vzorové pro celé okolí. Tichá bezproblémová povaha si našla vůdčí typ. Doplňují se a rozpory ani nevznikají. Nemá je tam totiž kdo vyvolat.
Ale pak jsou i jiné úrovně povah a tam už to skřípat může, jeden z nich má navrch ale druhý si úplné uťápnutí nechce nechat líbit atd.
A teď jak si doma vysvětlit a nastavit pravidla. Nastavování pravidel je většinou nepříjemné každému :o(

FRENNET: oba dva jsme vůdcovské povahy ( neboli červené barvy ) a už toto prostě skřípě. Lidé se mají doplňovat a né být kopiemi.
U nás prostě minulých 11let nefugovalo slovíčko: prosím tě mohl/a by jsi? Vždycky to vyvolalo negativní emoce, nedýchatelno a rozpory. Nemluvím až tak o vynášení odpadků ale o trávení celého odpoledne či nějaké činnosti.
Po manželské krizi jsem se rozhodla být nezávislá na manželovi a žít dny bez něj. Je to smutné ale co dělat když už děti na světě jsou a vzájemně si vůbec nevadíme. Ale máme naprosto odlišné zájmy.

Kamarád toto nazývá: ekonomicko logistickým svazkem

Konečně si nelezeme do zelí. To lezení do zelí jsme prostě oba nesnášeli ale zároveň nikdo z nás neměl odvahu říct si good bye: chci mít svůj program na tento den.

Někde jsem četla: na tom, že ženy a muži žijí dohromady není nic normálního ale city nás nutí jinak
- takže já už na toto taky najela a jsme 2 osoby co mají jednu střechu nad hlavou. Ale jinak se snažíme respektovat své "oddělené" životy na 101%. a výsledek je nejlepší za posledních 11let praxe