Hraju podruhé Fire Emblem, tentokrát na HARD+CLASSIC obtížnost. Mám za sebou 15 hodin kampaně a trochu toho gridnování - no je to paráda jako prase.
Blbě se to vysvětluje, ale zkusil bych to shrnout asi takto.
Při prvním hraní (NORMAL+NEWCOMER) si člověk osahá vlastní systém hry, levelování, povyšování, kombinace skillů a tak dále. Když to dohrajete, hra vám dá zabrat, ale máte dobrý pocit, že jste správě pochopili matematiku věci a sláva hotovo. Ve hře kombinujete v zásadě tři věci. Za prvé - kámen nůžky papír - ale se zbraněmi ( sword - axe - lance ). Za druhé - support postav - můžete mít za kolo dva útoky, když se sousední jednotky spolu kamarádí. Z toho také vyplývá určitý "element šachů", kdy extrémně záleží na pozici na mapě. Za třetí - kombinace skillů, kdy správně vyexpené jednotky se správným vztahem k nějaké jiné tvoří nesestřlitelný pár.
Při hraní na HARD ale vznikne nutnost využívat dalších, existujících elementů, které doposud byly v pozadí. Za prvé - "munice". Každá zbraň se časem opotřebuje a NEJDE ji nijak opravit. Sice je lze vylepšovat, ale stejně se jednoho krásného dne rozpadne. Při hraní na HARD se proti přesile dá bojovat pouze protiútoky, tj. postavíte silnou jednotku někam doprostřed bojiště a nepřátelé se na ni sesypou. Během nepřátelského tahu je na vás útočeno třeba 10x, tj. ubyde vám třeba třetina výdrže zbraně! Tohle při hraní na NORMAL nehrozilo, vlastně jsem zbraně kupoval jen výjimečně. Nyní člověk nacpe prachy do nějaké unikátní šavle a setsakramentsky si rozmýšlí, jestli je nutnost ji použít. Navíc - na konci tahu vám zůstane zbraň v ruce, takže ji pak postava sama používá při obraně. A počet protiútoků sice lze předvídat, ale stručně řečeno - tohle mne v mnoha bitvách vysloveně vypeklo. Najednou dostaly smysl skilly jako Convoy, kdy je možné si i během bitvy měnit zbraně z hlavního inventáře. Stojí to teda nějaký ten tah, ale vyplatí se to (nejprve convoy, pak trade s cílovou postavou). Ke zbraním jsem získal vysloveně osobní vztah a přejmenovávám si je. Taky z toho vyplývá, že automatické vybavování postav (OPTIMISE) musím ručně kontrolovat, aby ty správné postavy dostaly ty správné zbraně.
No a konečně - CLASSIC. To znamená implementaci permanentní smrti. Při hraní na NEWCOMER se sem tam vyplatilo vylákat nepřátele do nějaké pozice tím, že jsem tam postavil vysloveně plonkovou jednotku, na kterou se všichni sesypali, zabili ji a já jim pak vpadnul do zad. Jednotka ale v další bitvě ožila. To teď nejde dělat. Každá jednotka má cenu zlata a získané zkušenosti rovnou cenu platiny s iridiem. Všichni MUSÍ přežít, jinak bude vaše armáda v další bitvě komicky malá a hru nedokončíte. Původně jsem se této extra obtížnosti bál, že mne to bude frustrovat... no Fire Emblem je natolik geniální, že nám dává možnost jednotky nahrazovat. Cest je několik - najímání hrdinů skrz spot/streetpass od svých kamarádů. Stojí to nějakej zlaťák, ale jde to. Dále pak - v řadě vedlejších misí můžeme potkat nové přátele, když je zachráníme, přidají se k nám. Ale hlavě - budováním vztahů se správným pohlavím dojde k narození dětí vašich hrdinů. To je tak nějak automaticky očekávané, že ano, avšak tento element prohlubuje celkový roleplay. Totiž - při hraní na NEWCOMER nové postavy nepotřebujete, takže párujete jednotky podle toho, aby vám dávaly co největší pecky a zároveň přežily co největší zásahy. Jenže když začnete řešit nové postavy, musíte samozřejmě spárovat muže a ženu... a podle konkrétní kombinace se jim narodí unikátní dítě. Takže dát dohromady mága a mágyni (v bojišti parádní kombinace) znamená, že jejich dítě bude také mág. To je prima, ale už dva máte, že jo... takže spárujete mágyni s rytířkou a... battle mage! Úplně nová povolání, nové skilly a tak dále. Nemluvě o výtečně napsaných dialozích a také faktu, že s každým novým dítětem na mapě přibude nová vedlejší mise (aby se příběhově začlenění novorozence do bitev vysvětlilo).
Zkrátka a dobře - při druhém hraní téže hry hraju jinou hru. Zbraňový trojůhelník a základní matematiku věci chápu z prvního průchodu, nyní vysloveně řeším šachy (kvůli šetření munice je nutné každého protivníka vyřadit jednou ranou - a ono i naši nepřátelé jsou tak silní a inteligentní, že se chovají vlastně stejně) - pozice správných postav na správném místě. A za druhé - párování jednotek nemá vliv jen na průběh aktuální bitvy, ale také na bitvy ve vzdálené budoucnosti, protože si "vyrábíte" nové postavy - něco dle citu (postavy se k sobě přirozeně hodí) anebo chladným kalkulem (divné postavy jako tisícletá dračice oplodněná oboupohlavním knězem...). A to všechno je perfektně sepsané po stránce příběhu, atmosféry a... a... Prostě Fire Emblem je pro mne ideálním průsečíkem tahovky a RPG v plnotučném smyslu slova. Jedním slovem geniální.