• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • Přišli jste skrz odkaz na příspěvek, který již neexistuje.

  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    MONYSEKAUTORSKÁ POEZIE *
    RICARDERON
    RICARDERON --- ---
    TRESEN: Pane jo. Chodíš i do domácností?
    SONA1
    SONA1 --- ---
    MOMENT: Jaj... tak tudy ne. Nechceš-li tedy čtenáře zahubit palbou klišé:)
    BOTUL
    BOTUL --- ---
    NANTHEI: díky:) zatím to dělám takhle, ale třeba se to někam pohne:))

    Ideální muž

    1. Neprdím.
    2. Nekrkám.
    3. Nesmrdím.
    4. Nesrkám.
    5. Nepiju.
    6. Nekouřím.
    7. Nebliju.
    8. Nebouřím.
    9. Nesmilním.
    10. Senilním.
    MOMENT
    MOMENT --- ---
    Vem si ode mě vem si
    vem si vzácný skvost
    já už jich mám dost

    a dej mi pohled z očí do očí

    "vrkuu holoubku vrkuu vem mě za ruku,
    vem mě za paži, chtěj mě oblažit..."

    vem si ode mě vem si
    vem si to co chceš
    a nech si čistou lež

    pravda do očí
    většinou zaskočí



    BOTUL
    BOTUL --- ---
    Vlastní. Skoro první. Kritizujte, mínusujte, všechno snesu:)


    Jasně. Tak zítra.

    Každodenní napínání slechů,
    poslouchání vlastních vzdechů.

    Odpovědi, kde jsi?
    Nebudu čekat navěky.
    Vzteky a bezděky.
    Odvděčím se Ti. Vším.

    Pořád slyším: Jasně. Zní to spásně.
    Pořád vidím: Tak zítra. Do dalšího jitra.
    Pořád cítím: Si počkej, jen se dočkej.

    Duše se slovy si začla hrát.
    Nikdy ji to nezačne srát.

    Ale ty, ty odpovědi. Ty jsi mrcha.
    Energie, co nevyprchá.
    RICARDERON
    RICARDERON --- ---

    Překladatelská

    Pane
    Přechylte mne

    Prosila přepečlivým hlasem
    kterému nešlo
    odolat

    BUCHVI
    BUCHVI --- ---
    Pohřeb I. M. Jirouse byl... zvláštní. Silný zážitek. Cestou odtud: věnováno jemu.


    až podzimní smrtka
    ho dostala

    vztáhla k němu ruce
    suché holé prsty
    vítr
    jimi cloumal
    zkřehlými
    mrazem zdřevěnělými

    až na podzim v hlíně
    hrubě rozorané
    vykvetly osiřelé
    kosti
    dech října od východu
    k listopadu
    zasípal a uvázl v hrdle

    až teprv mlhy
    když ukryly cestu
    a studené nohy šustily
    listím
    teprv když kosa už
    jinde nebyla třeba

    až podzimní smrt
    ho objala

    ve smrti na podzim
    našel útěchu

    * * *

    na hladině se vznáší poslední
    (večer)
    bílá stuha
    PLASTIQUE
    PLASTIQUE --- ---
    V prázdném bytě zbytky střepů
    tichý důkaz bouře
    stovky tváří, tisíce rtů
    té, co za to může
    FAERTIS
    FAERTIS --- ---
    Limbo na ČVUT
    ...
    Uprostřed rovnic a řeckých písmen
    kol rovnic vlnových v moci vědy
    "Ahojky, páčko - ještě si písnem."
    asi si otevřu skříněčku s jedy!
    MOMENT
    MOMENT --- ---

    ***

    Můj zrak se vzdaluje sám od sebe,
    až si nakonec klepe na záda;
    tam,
    kde si nikdo nezvykne.
    TOMASZ
    TOMASZ --- ---
    NANTHEI: Šablonu pro zakrytí první strofy dodává odrzlým čtenářům Výrobní družstvo DRUPOL. ;P

    XXXXXX XX XXXXXX
    X XXXX XX XXXXXXX
    XX XXXXXX XXXXXXXX XXXX
    XX X XXXX XXXXX
    XXXXXX
    XXXXXXX XXX XXXXXXXX
    XX XX XXXXX
    XXXXXXXX XXXXXX
    X XXXXX XXXX XXXXXXX
    XXXXXXXXX
    TOMASZ
    TOMASZ --- ---
    NANTHEI, RICARDERON: No jo, jenže to by to pak bylo úplně o něčem jiném. Tak ji asi nechám tak, a budu s ní zacházet opatrně. A váš názor si vezmu k srdci pro příště.

    Všechny Noční potulky měly pro mě specifický osobní význam, a nemůžu očekávat, že by byl snadno obecně přenositelný. Ale přesto bych je sem nedával, aniž bych doufal, že projdou a aniž by mě velmi nezajímalo, co si o nich zdejší publikum bude myslet.
    RICARDERON
    RICARDERON --- ---
    TOMASZ: Já teda nevím, ale nechal bych z toho poslední dvě strofy.
    TOMASZ
    TOMASZ --- ---

    NOČNÍ POTULKA III

    Budeme se toulat
    v noci po ulicích
    po vlhkém chodníku psát
    že v naší lásce
    pršelo
    splínem tak lepkavým
    že už nikdy
    nedokážu usnout
    a mraky jsem proklel
    tisíckrát

    Budeme se toulat
    až na kost
    prodřené podrážky



    Budeme se toulat
    každý sám

    BUCHVI
    BUCHVI --- ---
    NATASHA: Však já viděl, jak se tam místy svíjíš smíchy... :)
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    RICARDERON: Ten pocit znám.
    Je to ale takové, jako bys to záměrně komplikoval.
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    BUCHVI: Máme radost! Však my jsme se taky bavili, zvláště tedy já, když se mi nejprve šikovně podařilo vyzout z uvádění večera a mohla jsem si to tedy jen tak užívat :)
    BUCHVI
    BUCHVI --- ---
    NATASHA: Děkuju. Líbilo se, moc.
    FAERTIS
    FAERTIS --- ---
    Hello my love
    ...
    Chováš se ke mně
    jak elektron k elektronu
    malá je pro nás tahle země
    tak co teprv vnitřek domu.
    RICARDERON
    RICARDERON --- ---
    Tuhle jsem sem, mám za to, nikdy nedal. Dnes mi na ni náhodou padlo oko, je z 27. 6. 2006. Co se mi dělo, netuším...


    Šílím
    Mlžky se motají pod nohy
    ulpívaj lepivě proti srsti

    K tomu ses v louce rozsošila
    Jen jak tě sfouknul Příroda

    Ty sfoukneš ostud
    A! Osud se přiostřil

    Sílím
    jsem v lahvi vína
    džin ještě zakleklý

    a k tvým klínům
    se sochorem
    jdu se přebrodit
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam