PRAVIDLA TOHOTO KLUBU:
1. Zde uveřejňujeme pouze vlastní díla.
2. Reflexe i kritika je přípustná, dokonce žádoucí. Kritizujeme však dílo, nikoliv autora.
3. Hádky a osobní invektivy budou mazány.
4. Pokud nestojíte o kritiku, napište to k svému dílu. Totéž v případě, že si ji opravdu zásadně přejete.
POZOR: Berte v úvahu, že kritika může být i ostrá. Kritizující nemá povinnost šetřit autorovy city.
5. Pokud stojíte o kritiku od konkrétního člověka, neváhejte ho požádat, třeba vám vyhoví.
6. Za ledabylé rychloposty z mobilu bez diakritiky a za výmluvy typu "napsal sem to za 5 minut" budete mučeni.
7. Pokud vám pravidla tohoto klubu nevyhovují, jděte jinam.



POETICKÉ KLUBY NĚKTERÝCH ZDEJŠÍCH PŘISPĚVATELŮ:
FINOVY TEXTY (read only)
LITERARNI VRXOLY - UNSEEN
PRAŠIVINA - KID_MCHUTT
VEČERNÍ ZPOVĚĎ - GUCKY
POETICKÁ ONANIE NOČNÍHO KŘIKAVCE - RICARDERON
PRŮTRŽ POETICKÝCH MRAČEN - KERBOT
TICHÉ VERšE PRO HLUčNÉ VĚDOMÍ - PUEBLO
TEXTY ERNESTA GASKINA
PROBDĚLÉ NOCI PRO BDĚLÉ - BUBLINKY
IN HANC UTILITATEM - TOMASZ

DALŠÍ LITERÁRNÍ A EXPERIMENTÁLNÍ KLUBY:
VĚTNÁ KOPANÁ PRO POETY
AZYL PRO VĚČNÉ ROMANTIKY
EMOTIVNÍ POEZIE
KLUB NEŠKODNÝCH ŠÍLENCŮ
BÁSNIČKY, TEXTY, CITÁTY
FÓRUM PŘÍVRŽENCŮ ANTIPOÉZIE
VLASTNÍ LITERÁRNÍ TVORBA
POEZIE A TEXTY RŮZNÝCH AUTORŮ
FINOVY PARAFRÁZE A PŘEKLADY + HOSTÉ




KNIHY ZDEJŠÍCH AUTORŮ:
ZMYJKA: Ivana Kuglerová, Oči opilých barakud, Straky na vrbě, 2001, 82 stran, 100,- Kč. Knihu (a další z edice Rozstoklatý vraniklec) si můžete objednat na adrese nakladatelství nebo na adrese: Jakub D. Kočí, Václavská 13, 120 00, Praha2.
MARTIN_: Martin Švanda, Petrolejová vesnice, HOST, 2004
Martin Švanda, Dívka s papírovým mečem, MaPa, 2006
BUBLINKY: Žaneta Lichtenbergová, Ptáci vykolejili z brázd, H_aluze, příloha H_aluze č.17, 2011
NATASHA: Jitka N. Srbová, Někdo se loudá po psím, Dauphin, 2011




PRAKTICKÉ RADY PRO PSANÍ & PŘEŽITÍ V KLUBU:

FIN --- --- 11.18:36 31.12.2004
v zásadě jsou dva druhy textů: básně a básničky.

básničky jsou to, co píše téměř každý člověk v jistém období života. jedná se období, kdy tě svět a vesmír nechápe a ty jsi v něm sám. zde na nyxu najdete básniček celé tuny v klubech typu "Emotivní poezie ... co píšete, když prožíváte různé emoce". a stejně, jako dospívající lidé začnou psát básničky, jednoho dne taky přestanou - až na výjimky.

výjimky píšou básně (a to i dál v životě, po tomto trudném depresivním období) a to proto, že trpí poezií. když říkám "trpí", myslím to přesně tak - poezie je choroba. a je to taky droga a je to závislost. lidem, kteří vědí, oč kráčí, se docela běžně stává, že se v noci posadí, vezmou papír a tužku a začnou psát a až ráno zjistí, že v noci psali (aniž by se vzbudili – příčetnost a vědomí nemají s poezií co dělat, naopak, nepříčetnost je stavem básníkovi nikoliv neznámým). poezie je způsob vidění světa a je pravdivá, syrová a podstatná jako vlhké dláždění Starého města, jako nakyslý smrad smogu ráno na albertovských schodech. není sladká a roztomilá – je slaná jako krev z rozseknutého rtu a rozbité huby. a není didaktickým nástrojem k patetickému předvádění guruovství – kdo poezií skutečně trpí, sděluje pravdy jednoduchými, nepatetickými a leckdy velice nenápadnými větami.

někteří lidé nejsou dospívající puberťáci (to by je omlouvalo), ale rádi by předvedli své duševní obzory a používají poezii k didaktickému guruovství. přesně ta sorta přizdisráčů písmenek a vět, kteří by rádi dosáhli velkého efektu, aniž by zaplatili nutnou cenu. ten dojem mám, protože z jejich „poezie“ nevane ona neúhybná pravdivost a podstatnost a je jak zvětralé pivo. což postřehne každý, komu poezie občas láme kosti a mele duši napadrť.


KID_MCHUTT --- --- 12.20:46 10.1.2005
Pochopil jsem neco, co by mel pochopit kazdy, kdo tvori:
Kritika je dulezitou soucasti autorova zivota. Pomaha mu v rozvoji sebe sama, srazi ho ze vzdusnych zamku na tvrdou zem a nuti ho, aby premyslel nad tim, co, proc a pro koho tvori. Neprijmes-li kritiku, nikdy nedosahnes svych hranic, vzdy a navzdy se budes potacet v prumernosti.
A pravidlo druhe: NIKDY nevysvetluj proc jsi napsal to, cos napsal, nikdo to nechce slyset. Pokud to neni pochopitelne v dile samotnem, je dilo spatne.

FIN --- --- 10.42:57 24.3.2005
doporučená literatura pro všechny, kteří aspirují na to napsat alespoň nějakou kvalitu:

* Vítězslav Nezval: Moderní básnické směry
antologie soudobé (tzn. před- a meziválečné) poezie. co dodat? jako "redaktora", a tedy i učitele, si nezvala vážím snad více než jako autora.
* Jan Skácel: cokoliv - doporučena Smuténka (65) a Odlévání do ztraceného vosku (84)
Skácel je básníkem lyrickým a něžným, ale ovládá vzácné umění výstižné stručnosti a melancholie těžknoucí smutkem tak, aby to nebyl laciný uplakaný kýč. výstižná stručnost se hodí i vyznavačům mnohem údernějších stylů
* Václav Hrabě: všechno (on toho zase tolik nenapsal)
praha a blues, kavárny a kouř z cigaret, jazz a živé srdce. žil krátce, geniální byl dost.
* Egon Bondy: tvorbu z doby ČSSR (československé socialistické republiky, tedy z "doby komunismu")
zde nejde primárně o styl (leckdy jsou to málem "říkanky"), ale sílu sdělení a strašlivou pravdivost postřehnutí negativních jevů hnití duše a zkázy ducha
* Egon Bondy: Nesmrtelná dívka
podzimní feérie, v kontextu bondyho ostatní tvorby snad i ojedinělá a poetická dosti osobitým způsobem

Tímhle bych na vašem místě začal. na složitější věci přešel vzápětí (Rilke, Werfel, Orten, Holan, Diviš...) a v následujícím klubu hodně četl:
Poezie & texty ruzných autorů (ro)


NATASHA --- --- 17:56:34 21.6.2005
Problém:
Je důležité si uvědomit, že toto není klub, kde by všichni sdíleli jedno stanovisko.
Nacházejí se tu lidé:
1. Kteří to myslí vážně a psaní se soustavně věnují.
2. Kteří občas něco napíšou, když mají náladu, ale vlastně jim o žádné "vysoké básnictví" nejde.
3. Kteří zrovna napsali 3 první básně (a možná i 3 poslední) v životě a jsou tím sami překvapeni.
4. Kteří si tu chodí z ostatních dělat prdel.
5. Kteří jsou tady, aby udělali rozruch - libovolným způsobem.

Tyto skupiny se nutně míjejí. Jejich vzájemná interakce vyvolává konflikty a kazí vzduch v klubu.

Řešení:
a) Odhadněte, kdo patří do "vaší" skupiny a zbytek ignorujte.
b) Mějte na mysli, že ti druzí to možná berou jinak než vy, zkuste to respektovat a nedělejte z toho vědu.

Díky.


FIN --- --- 10:19:46 12.7.2005 --- Stručný manuál k úvodnímu kolečku kritiky aneb čemu se rovnou vyhnout (když kritizovaný vede polemiku s kritikem)


1. Neexistuje přesná a všeobjímající definice toho, co je „správná báseň“ nebo „správná poezie“. A to dokonce ani navzdory faktu, že se tuto definici různí lidé a stoupenci různých literárních škol snaží již několika staletí, potažmo tisíciletí, vymyslet či vyslovit. Nepožadujte proto (kritizovaní), aby vám kritik tuto definici sdělil – nemá to smysl, když neexistuje.

2. I navzdory faktu, že neexistuje přesná a všeobjímající definice toho, co je „správná báseň“ nebo „správná poezie“, lze říci, co dobrá báseň, potažmo poezie, není. Je to podobné jako s negativní teologií – ačkoliv nejsme schopni říci, co všechno Bůh je (protože On je dokonalý, zatímco my ne), jsme schopni říct, co není: nelže, nekrade atd. Dobrá báseň není taková báseň, která postrádá jakoukoliv kvalitu nebo vykazuje kvalitu zanedbatelnou ve srovnání se svými nekvalitami.

3. Jsou různé kvality, které může text (činící si nárok na to, aby byl dobrým textem či básní) vykazovat: neotřelý (originální) nápad, neotřelé zpracování otřelého nápadu, neotřelé zpracování neotřelého nápadu, vtip, mistrně zvládnutá forma, silné sdělení, sdělení správné vzhledem k časoprostoru (viz „byl ve správný čas na pravém místě“) atd. Čím víc kvalit daný text vykazuje, tím lépe pro něj (pro text i, koneckonců, jeho tvůrce). Ale pozor! Ani text vykazující nějakou kvalitu nemusí nutně být dobrým textem jako celek! Život je halt těžkej a ten literární taky.

4. Je možné, že – ve chvíli, kdy „jste nepochopeni“ – právě pášete něco originálního a přelomového. Možné to skutečně je – ale ne nezbytně nutné. Pohled na celou historii lidského rodu nás učí, že lidstvo vymyslelo kupu blbostí a jen pár dobrých nápadů. (Pozn.: to lze snadno odvodit z faktu, že dobrým nápadům jsou věnována výročí, abychom na ně nezapomínali. Pozn. 2: I tak na ně rádi zapomínáme.) Proto není moudré si myslet, že každý nápad, který zrovna mám a přijde mi skvělý, je taky dobrý – naopak je moudré nechat chvíli odležet, přeložit několika přísným kritikům a teprve pak veřejnosti.

5. Vzhledem k bodům 3 a 4 připomínám: originální NEROVNÁ SE AUTOMATICKY dobrý.

6. Veřejnost není povinna nám složit hold a uznání. Rozumný autor (málokdo) si na tom nezakládá, autor lidský (a tedy ne vždy rozumný – drtivá většina) s tím alespoň počítá a předložení díla veřejnosti proto zváží v souladu se závěrem bodu 4.

7. I psaní je řemeslo jako každé jiné, a vyžaduje proto napřed práci a úsilí. Pouze blbec ignoruje zákony, které nezná – rozumný člověk je pozná, aby věděl CO a PROČ ignoruje. Psaní tedy vyžaduje zvládnutí cílového jazyka (obzvláště, chci-li odvážně bořit jeho struktury – v opačném případě budu sečtělým lidem, u nichž především chci uspět, připadat jako trouba) i formy. To mimo jiné znamená i „učit se, učit se, učit se“ a v případě literárním konkrétně „číst dobré autory, číst dobré autory, číst dobré autory“. A číst je pořádně, ve velkém množství a nejlépe se o nich přitom ještě něco dozvědět.

8. Autor tohoto textu není neomylný, ani nemá patent na rozum – přesto může být tento text pravdivý. Je-li tento text pravdivý, vnímejte informaci v něm obsaženou a zhola kašlete na to, jaké komplexy si autor jeho sepsáním léčil. Není to důležité.

UNSEEN --- --- 7:49:10 15.3.2006
O kritice, přijímání kritiky a o formě:
TRISMEGISTOS: naopak, podobné věci je potřeba slyšet z více stran. pokud by se mi dostalo odsudku pouze od jednoho člověka, mohl bych si říct, že je to jedinec zaujatý a bez vkusu a jeho názor nemá valné hodnoty. snese-li se na mou hlavu kritika mnohočetná, pak, pokud nejsem příznivcem konspiračních teorií o spiknutí celého světa proti mé osobě, nejspíše budu nucen uznat, že s mým dílem není něco v pořádku. a tady začíná možná cesta ke zlepšení.

a abych jenom neryl, zkusím i poradit - nedrž se za každou cenu vázaného verše, pokud jej nemáš v krvi. zaměř se nejprve na zvládnutí jazyka a obrazy vyjadřuj klidně ve verši volném. čti. čti hodně, zejména pak tzv. prověřené autory. nemáš-li smysl pro rytmus a rým vrozený, toto je možná cesta, jak si jej alespoň do jisté míry osvojit.
vracej se k věcem, které jsi vytvořil s dostatečným časovým odstupem, zhodnoť je znovu a případně přepiš - téměř každá báseň se zdá být autorovi ve chvíli zrodu uspokojivé kvality, ne vždy tomu tak je. dávej své věci číst ostatním. pokud možno ne jen kamarádům, kterým mohou z ohleduplnosti vystavěné zábrany znemožnit pádnou kritiku.
a v neposlední řadě dej na dobře míněné rady stárnoucích a tělnatících básníků :o)))

Fin - o úskalích "obrozenecké poetiky" ve 21. století (vytrženo z návaznosti na předchozí diskusi, ale to podstatné zůstalo srozumitelné)
FIN --- --- 12:10:28 16.2.2011
MONELLE: zkrátka stvořit dobrý rým a vyvarovat se přitom zjevné účelovosti (namísto přirozeného výskytu a zapadnutí výrazu), kroucení a ohybů a křečovité "chtěnosti", není jednoduché

za další: co s těmi lekníny? jak sama říkáš: "naivní rýmy nejsou v současnosti in, ač v klasických dílech se běžně vyskytují" - otázka je, zda i tehdy u všech byly... vezměmež si názorný příklad: svatopluk čech. klasický básník obrozenec, učíme se o něm v literatuře) tedy nevím, jak dnes, ale bývalo tomu tak) a přitom jeho rozsáhlé epické verše nesou řadu vyslovených klišé.

je to tak dobře? no, jenom proto, že je v učebnicích a tehdy to byla doba buditelství a obrozenectví a vznikaly takovéhle kusy, se nám to dnes nemusí nutně líbit. můžeme - na což máme plné právo - díla "mnohem méně vznosná a ušlechtilejší (a s nižším cílem)" považovat za lepší. já považuji. hraběte mám třeba 10x raději a počítám, že v tom nebudu sám. (ve skutečnosti je asi pro většinu populace milý epik rýmů svatopluk nečitelný.)

máme se tedy tomu smát? ne. proč? tehdy bylo tak a tak, napsal tohle. my můžeme napsat něco jiného. v kontextu doby a úmyslu to můžeme chápat, dokonce respektovat - nakonec, tehdy nám tvořili jazyk, nevytvořit nám jej oni tehdy, nemáme si my tady dnes s čím hrát a experimentovat, no ne? přesto můžeme věřit a dávat přednost "lepším" věcem například v podání méně formálním (proto s méně chybami, jež z přísné formálnosti nutně plynou: méně epicky vznosných "povolených" pojmů atd.).

a jsme u bílých leknínů. a mnoha podobných věcí: bouří řvoucích, křídel havraních, srdcí zkrvavených atd. atd. atd. hele, proč se normální člověk nedívá na telenovely tv nova? protože jsou hovadsky blbé a plné klišé. co jsou "bouře řvoucí, hvězdy jasné, křídla havraní, srdce zkrvavená"? klišé jako řemen.

u těchto výrazů je problém ten, že sice dobře vypadají, ale obsahově jsou poněkud vymleté. zkrátka klišé. (a jim podobné taky.) netvrdím, že tu a tam někdo nenapíše fakt dobrý text, kde je použije a vůbec to nevadí. zkrátka text tak dobrý, že i ta klišé se stanou jeho přirozenou, organickou a funkční součástí. (doporučuji například písňové texty génia karla kryla - ten občas tohle udělá, ale jeho tvorba má takovou sílu, že to vysokooktanové klišé spálí, v důsledku čehož nevyčnívá (to klišé)). ale to je vzácné, odjedinělé, mistrovské a začínající tvůrce ať tímto směrem raději vůbec ani neuvažuje - nakonec se ti to možná povede, ale to nebude na začátku, aby se ty básně povedly, to bude, až budeš tak hodně umět, že i to klišé se stráví. v tom to je.

o banálních věcech napíše dobrou báseň jen někdo, kdo umí. (kdo neumí, tak výhradně v nečekaném záchvatu osvícení, na což není spoleh.) protože vtip. protože elegance. protože něco. a úoplně stejně banální klišé použije (spíš) dobře někdo, kdo hodně umí. protože je tak dobře využije, že tu klišovitost na něco lepšího a užitečnějšího spálí. vtip. humor. parodie. atd.

no a s klišé se pojí příšerná toxická věc, s níž má řada začínajících autorů problém, a to je: velikost. velké verše s důležitým obsahem a sdělením. ty vznosné, "k bouřnému nebi se pnoucí"... bum! průšvih. zpátky na zem. makat, učit se a napřed psát normálně. nebývá nic směšnějšího, než když člověk, který ještě moc neumí, tvoří velké verše postihující tu velkou a důležitou myšlenku plné velkých a vznosných vyjádření, fakt. opět: to ani profíkům neprochází vždycky.

MOMENT, citace z 25.11.2011

JAK?
Jak žít? Jak být prostý a být doslovný?
Vždycky jsem hledal slovo,
které bylo vysloveno jen jednou,
ba slovo, které dosud nebylo vysloveno vůbec.
Měl jsem hledat slova všední.

I k neposvěcenému vínu
nelze už nic přimísit...

(Vladimír Holan)



BÁSNÍK MUSÍ UMĚT JAZYK aneb UŽITEČNÉ LINKY:

Slovníček literárních pojmů
Internetová jazyková příručka