Já jsem tak starej, že jsem se ke hrám dostal až někdy v patnácti, jelikož za komoušů žádné nebyly, ale jo, rodiče se absolutně nestarali.
Zase je pravda, že i tehdejší největší masakry jako Wolfenstein nebo Doom vypadaly dost směšně, prostě sprajty, co se občas rozprsknou (navíc já stejně hrál hlavně Civilizaci jedničku). Dnes je pochopitelné, že se rodič zhrozí, když vejde malému capartovi do pokoje a vidí, jak tam někdo ve 4K fotorealistické grafice uřezává lidem hlavy motorovou pilou.