Znuděný, depresivní a prachatý Bill Murray potká znuděnou a prachatou a depresivní Scarlett Johansson, když ještě nebyla na filmovém vrcholu slávy, a oba se znuděně protloukají nočním Tokiem. Film dělá Tokyu i japonsku medvědí službu, protože japonce představuje výhradně jako postižený a otravný lidi a jejich národ a kulturu jako něco bizarního a nesmyslného. Podtrhuje to ještě tím, že před objektiv staví výhradně japonce s vadou řeči, nebo ty, co vypadají těžce intoxikovaně a navíc téměř každý z nich povinně kouří, což je samozřejmě kravina. Film je plný nelogických a nezapadajících scén, jako třeba když jakýsi japonec začne střílet po hlavní dvojici airsoftovou zbraní, oni začnou utíkat, a vy netušíte proč, a jen si celou dobu říkáte: "Proč tam byla tahle scéna? Jaký měla smysl?" nebo když jakási placená společnice začne v hotelovém apartmá bezdůvodně kopat a ječet. Proč tam teda byly ty scény?! No asi prostě proto, že se povrchní a afektované režisérce hodily do krámu, a řekla si: "Ano, tohle vystihne tu správnou bizarnost Tokia." Nevystihne. Navíc tam Scarlett spí výhradně v podprsence a tohle je vlastně první film, u kterého jsem si již před těmi cca patnácti lety řekl, že Bill Murray není zajímavý herec, není to výjimečný herec, je to jen herec co se většinu času na plátně tváří otráveně, a jeho adorace a dokonce jakési zbošťování ve filmech typu Zombieland je absolutně mimo.
Ztraceno v překladu (2003) | Recenze - Uživatelské | ČSFD.cz https://www.csfd.cz/film/75893-ztraceno-v-prekladu/recenze/