Ach, ty ranní euforie. A večerní mizerie. :3

Telefon mě vypadl v taxíku, nemám doma budík.
Probudilo mě kýchání v devět hodin. To je čas, kdy bych měl otevírat v práci.
Jsem opuchlý jak pátrací balón, z jedné dírky mi kontinuálně teče, druhá je zabetonovaná.
Ještě nepřišlo slzení a škrábání/svědění v krku, to bude asi zítra.
Vibrocil za 140,- docel pomáhá, ale je to dryák.
***
Vybavila se mi ze včerejška krásná blonďatá kamarádka Barča.
"Já jsem tě obdivovala, jak si rezolutně řekl, že si s námi nedáš, že ti nebude dobře.
A pak si stejně o pár hodin později dal.
Ty máš vůli jak já!"

Ok :)

Zas jsem to udělal.
Pondělí, 22:30.
Kamarad zapiji dceru Amálka.
Vzduchem létají hromádky koksu.
Od osmi hodin jsem odolaval.
Za cca 4 - 5 hodin se objeví prudké mnohacetné kýchání, které mě probudí ze spaní.
Alergie na koks/levamizol je legrační.
Pozítří pravděpodobně nepůjdu do práce, minimálně na den.
Objeví se teplota, budu slzet.
A slzet.
A kýchat.

CDR: to byla řečnická otázka;)

CDR:

Tvl!


MONCIC: tys na mě hodil nějakou klatbu!
V úterý se na na chvíli zblázním do dvacetileté červenovlasé laňky a dnes se ráno probudím vedle ženy, která je.. Babička!
Proklínám tě mlékaři Dane!

Jen technická, ke koitu nedošlo. Ale bude možná požadován.

Jsem se asi zamiloval...
A je jí zřejmě okolo 20.
Nemůžu za to.
Prostě jsme ji viděl a rozbušilo se mi srdce, začervenal jsem se a užasle vydechl.
Vysoká no... Červený ježeček.
To byl zas večer.
Ženy se ke mně tulili, zvaly mě na drogy... Drahé rumy tekly proudem.
Vlahý večer, sršel jsem vtipem, padaly ze mě historky.
Drobná černovláska se ke mně vinula a můj kamarád, profesionální děvkař, nepokrytě žárlil, což mě královsky bavilo :D
Ach.
Druhá míza.
To bývá nebezpečné.


MONCIC: vyzobaný slunečnice si nech pro sebe voe :)

CDR: no hlavne ze ses mi leta chechtal :D neboj nic, tvoe ego pujde jeste niz az zjistis ze jedinej kdo ma zajem jsou vyzobany slunecnice 40+ a 2+ deti ;-)

Ajaj.
Má zoufalost nastoupila na vyšší úroveň.
Včera jsem si nainstaloval Tinder.
Jestli budu ještě o něco zoufalejší, tak dojde na Grinder :3

Ovečky šly spát a Daneček důležitě pronesl "hají" (na to, že mu budou tři roky, by mohl říci více), pomohl jsem mu sbalit hračky na spaní, to jsou superhrdinové (minulý týden byl favoritem Batman, teď je to Spiderman), které si opře o zeď a koukají na něj a hlídají ho při spánku.
***
Včera jsem přišel k okýnku v Azylu, malej mě z dálky viděl a křičel "táta" a mával na mě rukou. Neschovával se.
Neutíkal.
Ale pár slziček stejně ukáplo, když máma odešla.
Po cestě, nechtěl jít a tak jsem ho nesl za krkem, vytuhnul.
V deset se probudil a usedavě plakal, nešel utišit. Odnesl jsme ho do obýváku, přikryl a pustil Mickeyho klubík. Společně jsem hádaly hádanky. Když neví, tak mlčí a počká, pak důležitě říká "jóóó", jakože věděl :)
Pája než odešla, překvapila.
Po poslední štěkanici ve městě, asi pochopila, že mám občas pravdu.
"Tohle je Karel, tohle je Patrik."
Dobře, no...
Aspoň že tak.
Snad nebude lupičem mého syna.
Vypadá v rámci možností normálně.
Život jde dál. Klikatě. Občas šejdrem.
Život nechodí rovně.
Ještě se zbavit samoty, která mě dusí.