Tak jo, oproti minulému roku jsem teda projel Destiny 1 a pak jsem pokračoval Destiny 2.
Díky návaznosti a díky tomu jsk už jsem poznal postavy v jedničce, jsem si tu dvojku skutečně užil. Začaly totiž fungovat vazby a charaktery.
Teda spíš - obojí si pořád vydatně užívám. A ještě hodiny a hodiny budu. Nicméně co jsem chtěl říct. Když jsem měl jen PC a hrál dvojku, přišlo mi to lehce zmatečné a jako dobrá střílečka, ale to bylo tak všechno.
Jenže když jsem na Xbox prošel jedničku a pak si znovu otevřel dvojku, tak najednou se toho objevilo mnohem víc. Ta dvojka příliš na tý jedničce sedí. Když jsem tam znovu vlezl po dohrání prvního dílu, bylo to jako zjevení, působilo to na mne mnohem silněji a lépe. Mnohem, na konci mne to totálně spolklo. Zatímco před rokem ybch tomu dal 75 %, teď dávám oběma dílům 95 %. A hrozně se těším na Forsaken (už objednáno v tý ulra deluxe edici na Xbox). Ten svět, jeho legendy, je to úžasný. Něco takovýho jsem před roky čekal u Mass Effect a tam jsem se toho teda nikdy nedočkal. Tady chápu jak Destiny donutilo BioWare se nad sebou zamyslet a vyhodit ME oknem a začít dělat Anthem.
A Bungie má ode mne velkou pochvalu. BioWare se snažilo něco podobnýho roky udělat jako překombinovanou adventuru, RPG a Bůhvíco ještě a oni vzali střílečku a tu prostě vypiplali ( a vydrželi všechny problémy, který se jim objevili i po vydání jedničky, tady nešli cestou jako BioWare, který se nechalo hladit a chválit za jedničku, pak vyhodili tvůrce a scénáristy a nakonec se jim to celý rozpadlo pod rukama a zůstalo jim jenom mezirasové šukání ve vesmíru). A furt na tom konceptu pracujou, jsem opravdu zvědavej co nám přinese FOrsaken a myslím, že nejsem sám.