bolí mě srdíčko jako kdyby bylo rozervaný holýma rukama a zbylo jen torzo do kterýho je nasypaná sůl a šťourá se v něm hejno supů ;(

SHEALA: s tou únavou mi to začalo taky.. párty jsem prostě fyzicky a následně psychicky nedávala a přitom to mělo docela dobře našlápnuto, pěknej směr..
no tak jsou tu jiní, jenže vzdát se nechci a chci jít tak, jak mi budou síly stačit a jak mne to bude naplňovat.. ale lidi čekaj moc.. a to mne nenaplňuje, spíš naopak.. neakceptujou bolesti, fakta taková jaká jsou, nechtěj akceptovat nemoci, takoví lidi by snad byli raděj aby slabší leželi doma a "léčili se", přestože nemoc není nakažlivá, lidský stav není ideální nebo nejsilnější nebo není jako dřív, tak je to asi podle nich špatně.. neakceptovatelný.. hodně se to pak změnilo.. a právě ti lidi, který zmiňuju v souvislosti strachu (post níž), to jsou často ti, kteří zapadají do řádků výše.. jak propojené

bolí mne a je mi fakt nepříjemný chodit mezi davy lidí, kteří se vůbec nedívají kolem sebe, to je většinou hrůza..
dneska mi to rozjelo docela zajímavý myšlenkový pochody a hovory v sobě, protože bez nich to prostě nešlo, jen tak si jít s klidnou hlavou..

HARKONEN: jak se furt rika, ze zensky se nerezou, tak nektere by to potrebovaly jak sul (tim nemluvim primo o tvem pripade, ale tak vseobecne)..hodne sil preji

LEŽ paranoidní a psychotické dámy, proti které se NELZE bránit žádnou agrumentací, na jejímž základě , kromě dobré pověsti a jiných drobností, ztrácím to nejcennější v mém životě - svého milovaného dvouletého syna. Mohu jen doufat, že Boží mlýny ještě melou a že se dožiji toho okamžiku, kdy pravda vyjde najevo. Haj Hou!