TAPINA: Hej! Ten autobus linky 378, co přede mnou právě zastavil, má napsaný číslo vozidla 8172

Nenávidím tě, mlékaři Dane!

EKG: Když mi bylo asi 13, zabývala jsem se magií, telepatií a věštěním za pomoci kyvadla. A taky jsem měla výsledky! Nepovedlo se to pokaždé, ale mockrát jsem se trefila, takže to přece musely být výsledky, že jo. Statistiku jsem si nevedla, ale každý ten úspěch se tak zaryl do mozku, že jich muselo být víc, než neúspěchů, ne? Ne. Dospělej člověk už by měl vědět, jak ho vlastní mozek klame. Udělej si cvičení. Soustřeď se na číslo 8 a zjisti si, kolikrát za den ho někde uvidíš nebo potkáš. Jestli nebudeš mít večer pocit, že jsi abnormálně obklopen osmičkama, tak jsi divnej :o)

EKG: Jaká je tedy vaše úspěšnost? To je velmi častá otázka, ale statistiku si nevedu. - sorry, to nejsou výsledky, to je pocit výsledků. a ten je velmi náchylný na confirmation bias.

EKG: Výsledky bez vědeckých důkazů nejsou výsledky. To je z poloviny souhra náhod a z druhé poloviny spontánní regenerace organismů. Výsledky má i postup "počkat, až to přejde", což neznamená, že je to účinná léčba nemocí, a zejména takových, kde jde o čas.

Ale proč sem lezu: nanoproteiny vyráběné emocema. Plus obvyklá trojitá porce variací na téma zlá západní medicína nebere v potaz psychologii, spiritualitu a sociální pozadí pacošů, pro ni je pacoš pouze snůška bílkovin.
Naše těla zobrazují to, co prožíváme, tvrdí psychosomatička Klímová - iDNES.cz
http://ona.idnes.cz/...zdravi-psychiatr-jarmila-klimova-f80-/zdravi.aspx?c=A160415_004933_zdravi_jup
A ta ženská má lékařský diplom....

NIZBORSKY:

Effect of colour of drugs: systematic review of perceived effect of drugs and of their effectiveness.
http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC2359128/

laické překecání novinářema pak tady:

The Power of Drug Color - The Atlantic
http://www.theatlantic.com/health/archive/2014/10/the-power-of-drug-color/381156/

na začátku jsou nějaké pseudo-fun pop-culture shity, zajímavý informace následují později:

Blue pills, contrary to what Breaking Bad may have you believe, act best as sedatives. Red and orange are stimulants. Cheery yellows make the most effective antidepressants, while green reduces anxiety and white soothes pain. Brighter colors and embossed brand names further strengthen these effects—a bright yellow pill with the name on its surface, for example, may have a stronger effect than a dull yellow pill without it.

When researchers take culture into account, things get a bit more complicated. For instance, the sedative power of blue doesn’t work on Italian men. The scientists who discovered this anomaly think it’s due to ‘gli Azzuri’ (the Blues), Italy’s national soccer team—because they associate the color blue with the drama of a match, it actually gets their adrenaline pumping. And yellow’s connotations change in Africa, where it’s associated with better antimalarial drugs, as eye whites can turn yellowish when a person is suffering from the disease. (Interestingly, this is the opposite of the norm. Just like with the burned-skin example, drugs usually work better when their color matches the intended outcome, not the symptoms of the condition they’re treating). Such cultural variances are one reason why a drug may appear totally different in separate countries.

...dál se tam uvádí nějaké další detaily o známých vlivech barev mimo sféru placeba (např. míra stability složek kvůli odrazivosti světla popř. vliv na braní prášků podle color-codingu u starých lidí atp.)