MEANDER: no, já na radu své psychoterapeutky navštívila nutriční terapeutku (zatímco psychoterapeutka má magistra, ne-li doktorát a psychoterapeutický výcvik, nutriční má střední školu, jenom pro ujasnění pojmů a dojmů). Já začala tím, že mám svoji sbírku psychických bloků. Dostala jsem vynadané, že nesnídám (nesnídám celý život a nehodlám na tom nic měnit), nejím pětkrát denně a ještě kvůli čemusi, paní si prohlídla moje jídelníčky a zjistila, že tam nikde není maso, tak jestli jsem vegetariánka - ne, nejsem, prostě jsem ten týden nejedla maso, což pro ni bylo naprosto nepochopitelné, pak jí došlo, že tam postrádá typické české jídlo chleba s něčím, což taky naprosto nechápala... a hlavně, SNÍDAT SE MUSÍ. Celozrnné pečivo nebo jiné pomalé sacharidy. Max. hodinu poté, co člověk vstane. No jasně, můžu. Jenomže na to se musím nacpat blokátory proteinové pumpy, aby mi nebylo celý den zle a to nejsou zrovna lentilky.
No a kdokoli, kdo si prošel poruchou příjmu potravy, je skvělý teoretik přes výživu, takže samozřejmě přesně vím, co by se mělo, jaké jsou názory na výživu obecně a soudím, že to, co mi předložila ona nutriční terapeutka, byly mírně zastaralé názory, navíc zbytečně rigidní.
Na psychosezení, které shodou okolností následovalo, jsme se s psycholožkou velmi zasmály, že ničit si biftek 180 gramy bramborové kaše bez másla by byla prasárna, a že ty moje rezidua anorexie prostě vyřešíme přes hlavu, ne přes žrádlo. Tak uvidím.