Terapie tradiční amazonskou medicínou v Česku nefunguje » Sedmá generacehttps://sedmagenerace.cz/terapie-tradicni-amazonskou-medicinou-v-cesku-nefunguje/Antropolog Miroslav Horák je docentem na Ústavu jazykových a kulturních studií Mendelovy univerzity. Svou kariéru zasvětil zejména výzkumu domorodé medicíny Jižní Ameriky a jejímu využití v léčbě závislostí na drogách. Hovořili jsme spolu hlavně o českém kontextu užívání přípravků z Amazonie, mezi něž patří i známá ayahuasca. Pokud vás zajímá, jak tato rostlinná léčebná praxe probíhá v Peru, přečtěte si knihu Dům, kde se zpívá, v níž Miroslav Horák vše podrobně popisuje.
Co si máme představit pod pojmem tradiční amazonská medicína?
Podle mého názoru je pojem tradiční amazonská medicína nálepka, kterou používají určití lidé v rámci marketingu, řekněme proto, aby se jim dařilo propagovat svoje léčebné postupy. Tradiční amazonská medicína je pojem zdánlivě podobný tradiční čínské medicíně nebo jiným regionálním medicínám. Já to ale cítím tak, že mimo oblast svého původu, tedy v Jižní Americe, ten pojem není příliš známý — v Evropě neznáme žádné školy či instituty tradiční amazonské medicíny. Celé je to opravdu takový novodobý fenomén vznikající náhle, řekl bych po roce 2000. Neutrální by bylo hovořit buď o alternativní medicíně, ale to nemám rád, nebo o alternativní komplementární medicíně. Ale víte, jak to s těmi alternativními medicínami je — obvykle je to dost problematické z hlediska legislativy, prodeje, dostupnosti i užívání léčiv.
A samotní domorodí léčitelé své rituály vnímají jako součást nějaké tradice?
Ano, určitě vnímají. Tradiční amazonská medicína, ať už je to cokoli, je o užívání nějakých rostlinných přípravků v rituálním, česky by se správně řeklo obřadním kontextu. Postup, tedy provedení rituálu se člověk musí naučit a nemůže si to jen tak vymyslet. Člověk, který se chce stát léčitelem a je zodpovědný, by měl jít k lidem, kteří mají s pořádáním obřadů dlouholetou zkušenost. Bohužel z mého výzkumu vyplynulo, že mnohem častěji se tyto rituály, zejména v České republice, dělají způsobem, který za sebou tuto tradici nemá. Ve svých pracích tomu říkám neošamanský způsob, kdy pořadatelé rituálů jen přebírají věci, které někde vyčtou, najdou, zaslechnou nebo vidí ve videu. Bývají z toho pak velké problémy.
Můžete uvést nějaké konkrétní?
Problémy spočívají hlavně v tom, že oni sami dobře nevědí, co se bude dít s lidmi, kterým přípravky té takzvané tradiční amazonské medicíny podají. Lidé, kteří k nim jedou, nejsou navíc často dobře informováni a seznámeni s tím, co je čeká. Pak u nich může docházet k různým zdravotním problémům, jež mohou skončit i fatálně.
Původní severoameričtí obyvatelé vnímají velmi negativně, pokud někdo přebírá a využívá prvky jejich kultury. Jak se k tomu staví domorodí obyvatelé Jižní Ameriky, například Peruánci, když pořadatelé rituálů v České republice často pocházejí přímo z jejich řad?
Dochází tam k velkému střetu zájmů. Kolikrát jsem se setkal s velkou rivalitou, kdo to umí lépe, kdo je ten maestro, tedy mistr v práci s rostlinami, jak to přímo nazývají. My si léčbu často představujeme jako nějaké řešení symptomů a fyzických projevů nemoci. Ale léčba v původním slova smyslu, v tradiční amazonské medicíně, je holistická. Je tedy i o psychických problémech, rodinných, partnerských a intimních problémech, kolikrát je to i o nějaké milostné magii a podobně. To je velmi atraktivní téma pro veřejnost, a tím pádem je to i o financích a konkurenci.
Ve svých pracích zmiňujete, že tradiční amazonská medicína se často používá k léčbě civilizačních chorob, tedy například depresí či závislostí. K čemu ji ale původně využívali sami domorodci, než se z ní stal fenomén pro západní svět?
Těch vysvětlení je mnoho. Marlene Dobkin de Rios, uznávaná americká antropoložka, která se této věci věnovala celý život, v jedné ze svých publikací uvedla více než pět různých vysvětlení. Já bych řekl, že důvody jsou celkem prosté, tedy hlavně hledání příčin nemoci a milostná magie. Moje kolegyně Bia Labate píše také o lovecké magii, při níž se přípravky užívají pro předvídání, co se stane. A zrovna v případě nejznámější ayahuascy je tu ještě jeden důvod, zrovna takové krásné téma: jedna z jejích klíčových chemických látek byla původně nazývána telepatin a domorodým obyvatelům sloužila i pro komunikaci s duchovním světem, jak rádi říkají. Správně česky by se asi řeklo kontakt s nadpřirozenem.
Má tradiční amazonská medicína nějaký klíčový prvek?
Obrovskou roli hraje náboženství a spiritualismus. Já si ostatně myslím, že léčba tradiční amazonskou medicínou je určitá forma spirituální léčby, spirituální terapie. Dlouhou dobu jsem přemýšlel, co je na obřadním užívání nějakých rostlinných přípravků skutečně léčebné, co může člověku opravdu pomoci. Myslím si, že když je léčba prováděna dobře, je jedním z velmi silných impulzů konverze, tedy změna názoru nebo nějaká transformace. Člověk najednou nahlédne na svět jiným způsobem, všímá si jiných věcí, než si všímal doposud, a to mu pomáhá.
Je nějaký rozdíl mezi rituály prováděnými u nás a v Jižní Americe?
Měl jsem možnost zkoumat tradiční amazonskou medicínu jak v České republice, tak v Peru. Moje zkušenost je taková, že v tom nepůvodním prostředí, tedy u nás, je to velmi vytržené z kontextu. Chybí tu rámec a zázemí. Zážitky, které jsou velmi mimořádné a mimo běžné chápání, je třeba nějak zapracovat, odborně se říká integrovat. Přijmout je za vlastní, ale také najít oporu u druhých v tom, že to, co prožíváte, je normální, že to není nic patologického a že jste se nezbláznili.
A to tedy v České republice nefunguje?
Zdá se mi to jako zásadní problém. Nefunguje nejenom léčba přípravky tradiční amazonské medicíny, ale vůbec látkami, které se řadí do kategorie psychedelik. Měla by se změnit praxe, to, jak se to u nás dělá. Několik let jsem působil jako poradce programu The Ayahuasca Defence Fund španělské organizace ICEERS (Centrum pro etnobotanické vzdělávání, výzkum a služby, pozn. red.). Ti mimo jiné vytvořili krásný anglicko-španělský manuál, ve kterém je popsáno, jaká by měla být praxe, zejména aby nedocházelo k právním problémům. Je tam uveden určitý až lékařský kodex, který by pořadatelé rituálů měli dodržovat. Například předem informovat lidi, kteří k nim jedou, o tom, co se bude dít, dohlédnout na to, že mezi účastníky nejsou těhotné ženy a lidé s diagnostikovanými psychickými poruchami, že tam nejsou lidé se zásadními kardiovaskulárními a gastrointestinálními problémy a tak dále. Po skončení terapie by pak měla probíhat následná péče, z mojí zkušenosti ideálně několik týdnů dlouhá. U nás nefunguje ani v řádech dnů. Takže jsou případy, a setkal jsem se s nimi, kdy lidé po účasti na víkendové terapii skončí v takovém rozpoložení, že potřebují psychiatrickou péči, v lepším případě psychoterapeuta.
Řekl byste, že právě tato komplexnost terapie je hlavní rozdíl oproti západní medicíně?
Rozhodně, to byl také hlavní důvod, proč jsem se začal tradiční amazonské medicíně věnovat. Viděl jsem, že některé problémy není možné vyřešit takzvanou alopatickou medicínou, tedy tou, která říká, že když se odstraní symptom, příznak nemoci, je po problému. U problémů s užíváním psychoaktivních látek a různých poruch, které s tím souvisejí, nebo u depresí kolikrát nevíme, co tou příčinou přesně je. Na tuto notu léčitelé dobře hrají, protože dokážou dát nějaké vysvětlení. Dlouho jsem věřil a věřím v to stále, že přípravky jako ayahuasca nebo psilocybin mohou mít terapeutický potenciál. Už jsem ale vzdal boj s větrnými mlýny.
Proč?
Problematice využití tohoto druhu látek a přípravků v terapii jsem se odborně věnoval od roku 2006 do roku 2020. A mám pocit, že za tu dobu se u nás nic nezměnilo. Tím neříkám, že se nic nedělalo, ale změna, ke které tu za ta léta došlo, je tak malá, že bych rád věnoval zbytek svého života něčemu smysluplnějšímu. Už zde nevidím cestu.
Myslíte si, že v tom hrají roli i samotní léčitelé? Že třeba nemají své terapie dostatečně propracované, nebo je to ještě o jiných faktorech?
Je potřeba rozlišovat dvě věci. Jedna je klinické využití tradiční amazonské medicíny — o to se pokoušejí moji kolegové v Národním ústavu duševního zdraví a daří se jim to. Druhá věc je nekontrolované „divoké užívání“, což je velký problém plynoucí z více faktorů. Vedle toho, co jsem již naznačoval o terapiích, jsou mnohé z přípravků tradiční amazonské medicíny, které jsou nabízeny třeba i na internetu, na hraně zákona, stejně jako jejich příprava či užívání. S jinými, včetně ayahuascy, problém být nemusí. O ayahuasce se mluví kvůli obecnému nedorozumění, že tradiční amazonská medicína je ayahuasca, ale to není pravda. Systém tradiční amazonské medicíny je hierarchický a na vrcholu pyramidy stojí ayahuasca, tabák a koka, tři posvátné rostliny v Peru. Tohle je potřeba brát v potaz.
Jak je to tedy v České republice s legislativou?
V první řadě je potřeba opět rozlišovat, tentokrát mezi držením přípravku a podáváním. Kdysi jsem o tom sepsal celý článek. Tehdy jsem zjistil, že pokud má doma člověk půllitrovou láhev nápoje z ayahuascy, hrozí mu pokuta patnáct tisíc korun. Jestliže je množství větší, je to samozřejmě problém. Pořád se ale předpokládá, že jde o takzvaný sběratelský předmět a že ho ten člověk nebude dál podávat. Když dochází k podávání, je legislativa zase mnohem složitější. Bavíme se o podávání psychoaktivních látek, které se v naší zemi vyskytují na seznamu zakázaných látek.
A jak je to s ayahuascou?
Tady je právě klíčový jeden drobný detail: jako tradiční amazonská medicína není jenom ayahuasca, tak ayahuasca není vždycky totéž. Nejběžnější situace je taková, že existují dva přípravky a oběma se říká ayahuasca. Jeden obsahuje takzvaný dimetyltryptamin (DMT), který je u nás zakázaný. Druhý přípravek, také ayahuasca, v sobě tuto přísadu nemá a obsahuje jenom takzvané beta-karbolinové alkaloidy, které jsou u nás naprosto legální. Tuto věc jsem konzultoval s Nejvyšším soudem České republiky a ten mi to potvrdil — pokud ayahuasca neobsahuje DMT, nic nelegálního se neděje. Lidé, kteří se dostanou do problémů, obyčejně operují s tím, že jejich přípravek právě DMT neobsahoval, případně že lidé, kteří ho užili, dostávali jiný, a tak dále.
Mluvil jste o tom, že za roky vaší práce se mnoho nezměnilo. Co by se tedy mělo změnit — právě legislativa, nebo vnímání veřejnosti?
Vždycky jsem říkal, že ayahuasca není droga. Je to pochopitelně věc výkladu, ale jsem toho názoru, že ayahuasca by měla být nazývána psychoaktivním přípravkem. Ale vnímání jen tak nezměníte. Já jsem tuto otázku promýšlel nespočetněkrát a moje odpověď je, že jediná cesta je regulované legální užití tradiční amazonské medicíny v klinickém kontextu. Tam se musí začít. Kdysi jsme s kolegyní Veronikou Kavenskou měli touhu založit u nás zákonem povolenou terapeutickou komunitu, ve které by se tradiční amazonská medicína užívala. Hlavní myšlenka byla založena na mobilitách českých, nikaragujských a peruánských terapeutů z terapeutických komunit pro drogově závislé, kteří by cirkulovali mezi zařízeními a předávali si zkušenosti a učili se z dobré praxe. Projekt tehdy nevyšel, ale mám ho pořád tady a komukoli ze čtenářů ho rád věnuji. Skrze legislativu se nám to nějak nepovedlo, ale třeba se najdou další nadšenci, například z řad psychoterapeutů, kteří budou po změně volat.
Domníváte se, že má léčba civilizačních chorob tradiční amazonskou medicínou budoucnost?
Popravdě si myslím, že nemá. Nejsem toho názoru. Když už, tak bych tu zkušenost v současné situaci podstoupil v některé z těch jihoamerických zemí, kde je tradice. Kdybych měl něco doporučit, zformuloval bych to takto. Ale nejradši bych nedoporučoval vůbec nic, protože moje zkušenost byla ne zrovna dobrá a v současné době jsem spíš příznivcem konvenčních způsobů léčby civilizačních chorob u nás. Alternativní medicína mě vždycky zajímala jako předmět zkoumání a říkal jsem si, že třeba přijdu na něco takového, co by někomu mohlo pomoci. Dvakrát v životě jsem napsal informátorům, kteří mi poskytovali výpovědi do mých prací, byli to lidé z celého světa, kteří se léčili ze závislostí na drogách v centru Takiwasi v peruánském Tarapotu. A z těch stovek lidí, které jsem oslovil skrze e-mail, se mi v podstatě nikdy nikdo neozval, takže se mi nepovedlo zpětně ověřit, nakolik terapie dlouhodobě pomáhají. Vedl jsem mnoho prací, které byly inspirovány mým entuziasmem, ale protože se tak málo změnilo, vnitřně jsem toho už zanechal a věnuji se dokončování poslední knihy o terapeutických komunitách a léčbě závislostí v nich. Shrnuji to, co jsem za posledních deset let vybádal. Ale už není můj záměr řešit, jestli se tímto způsobem někdo vyléčí.
Četla jsem názor, že tradiční amazonská medicína může v blízké době úplně vymizet, zejména kvůli destrukci amazonského deštného pralesa. Setkal jste se s takovou obavou a souhlasíte s ní?
Určitě, s tím jsem se setkal mockrát. Ale situace je trošku jiná. V současné době bývají rostliny na výrobu ayahuascy pěstovány na plantážích, které se obyčejně ani nenacházejí v Jižní Americe, takže celé je to už opravdu globální fenomén. Samozřejmě s kácením tropických deštných pralesů je to vážné a má to s tím co do činění, ale nebál bych se, že tradiční amazonská medicína jako taková zanikne. Problém je spíš v tom, že místa, kde žijí domorodá etnika, která se historicky věnovala práci s rostlinami, se pořád zmenšují a ti lidé přecházejí na jiné společenské návyky a zvyklosti. Opouštějí způsob života, který zahrnoval i užívání rostlinných léčiv, takže je to celé složitější. Ale že by chyběly suroviny? Tuto obavu jsem mnohokrát slyšel, ale neznám žádná fakta, která by to potvrzovala.
Připravila Karolína Kupková. Autorka studuje na Fakultě sociálních studií a na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity. Kontakt: kajakupkova@seznam.cz.