DRABICZ: problem vsech tehle dlouhejch projektu podle me je, ze clovek se paradoxne nechtene postupne zlepsuje, a tim ta prace co odvedl na zacatku uz neodpovida jeho standardum, zacne ho to srat, a nejradsi by zacal zase odznovu.

DRABICZ: Ani bych se nedivil, kdyby ten blázen udělal i dobové interiéry.

Jakožto dioramatista sem vložím alespoň pro mne největší slintárnu, o jaké vím. Jedná se o dioramu složenou z několika dílů, tuším z 13ti, která reflektuje situaci 17. prosince 1944 při osvobození Clervaux vč. jeho zámku. Na diorámě, která má 6 metrů čtverečních Claude Joachim pracoval přes devět let, pokud počítáme práce vč. zámku, pak 15. Průběh i stavbu diorámy sleduji posledních 6 či 7 let a je to skutečně pastva pro oči. Člověk by si řekl, takováhle megadioráma v měřítku 1:35 se nutně musí projevit nějakýma chybama, ale porosty sedí, odstíny, baráky, postavy, technika, stromy, prostě všechno, akorát u některých dílů jsou vidět spoje, nicméně se s tím musí při takovéto ploše počítat.... Trochu mne děsí další Claudův projekt.....

Pohled na zámek Clevaurx a okolní 4 části

příjezdová cesta k zámku

příjezdová cesta z jiné strany

vrchní část vesnice

spodní část vesnice s mostem

hotel Central ve vrchní části vesnice

obchod dle dobové fotografie

Mostek s figurami

těsně před dokončením....

Převoz a instalace:



HOTOVO!


na závěr ještě pár detailů: