A ono v podstatě, když člověk dá zvířeti péči a lásku, tak se za nějaký čas dá ochočit snad skoro všechno..:)

ALDARION: no to určitě jo, jen nevidím důvod v chování evropských ježků doma. Komunikovat nechtěj a smrděj.

To co jsme měli doma byla ježčata, co se nestihla vykrmit, takže by přes zimu umřela. V teple nezazimovala, měla co žrát a na jaře odešla do přírody.

ZUZKAOU: Africký ježek (nebo je to kříženec několika afrických druhů?) nezimuje a snad se i snáz ochočí. Když se k tomu přidá odchov v domácnosti od rodičů zvyklých na lidi (po mnoho ježčích generací), je z toho poměrně společenské zvíře - Vidím to teda pohledem teraristy s kousavou užovkou v důchodu, která je spíš nabručenej spolubydlící, na něhož se koukám přes sklo jak leží a občas mu uklidím nebo nakrmím. :) Pak mi domácí ježek zdá docela kontaktní a takový aktivně roztomilý, i když to samozřejmě není jako život se psem. ;D

Hele a v čem je jinej bělobřichej ježek (kromě barvy a velikosti) od těch normálních?

Protože ty jsme párkrát měli doma, když se na podzim našlo nějaké pidiježčátko, co by to zimu nepřežilo a teda moc společenské zvíře to není a hlavně teda s čistotou si moc neláme hlavu.

Ale jsou roztomilý, to rozhodně a jak tak pochodujou na těch dlouhejch nohách, tak jsou děsně vtipný.