NOXNOCTIS: Není žádná diskuse. Od pádu západořímské říše až někdy po renesanci je velká většina toho, co nazýváme uměním, dochována přičiněním církve. Jednak proto, že bylo zvykem, že kdo na to měl, postavil kostel a nechal ho vyzdobit, takže předměty vznikaly přímo za tímto účelem, jednak bylo zvykem, že pánové a dámy darovali své luxusní šatstvo kostelu za účelem přešití na paramenta, třeba, a šperky na výzdobu něčeho, a kdyby nebylo zakázek různých pobožných spolků, když už ne přímo církevních jednotek, tak by neměl takový Giotto nebo Duccio co žrát, nebo by se stal koželuhem.
Někdy od 14. století se to trochu rozmělňuje, ale furt až do věku Rozumu jest církev a přidružená výroba velmi výrazným hybatelem umění, řemesla, architektury, vědění...
Samozřejmě, v jiných kulturních okruzích to fungovalo trochu jinak, ale ne zas tak moc. Nechat postavit, vylepšit či zkrášlit svatostánek je záslužný čin snad u všeck náboženskejch spolků a ani sadakiánům by to nevadilo, i když by to asi bylo teologicky složitější.