Četl jsem komiks o muži, který kvůli nedorozumění zastřelil svou těhotnou milenku a pak sebe. Ukázalo se, že se to doopravdy stalo, a jednalo se o nějakého muže z jižní Ameriky. Zároveň s tím ke mě doputovalo, že ten muž trpěl nějakou vysoce nebezpečnou nakažlivou nemocí, a bude potřeba ho zajistit. Problém byl, že tahle informace přišla od latinskoamerických drogových kartelů, a nikdo na první dobrou nevěděl, jestli dělají dobrou věc, nebo se chtějí skrze nás zbavit těla, nebo jestli doufají, že je kvůli tomu budeme ignorovat.

Nakonec se nám podařilo tělo muže najít a v biohazard oblecích ho naložit do speciálního kontejneru. Jak jsem tak čekal, až k nám přijede dekontaminační jednotka, říkal jsem si, že jsem si taky mohl vybrat příjemnější práci, třeba někde očkovat.

Že jsem měl na nádraží objednanou jízdenku a byla ve schránce 26. Když jsem v chaotické změti dřevěných boxíků, šanonů a digitálních displejů našel schránku 26, tak přišla FBI a jízdenku mi zabavila, že ji potřebují pro sebe.

výživnej týden a to máme tepr úterý...
zaseklo se nám prase! ne nechováme v pražském činžáku užitečné zvíře... ale prostě ve snu s náma pašík Václav žil no. a porouchal se. prostě ze zasekl ve stoje, nehýbal se, nežral, na jemné pokyny vidlema nereagoval, i zavolali jsme odborníka veterináře.

a teď, ten chlap přisel k praseti z boku, posadil se na stoličku, nandal rukavice... a pak tomu praseti normalně zvedl bok jako kapotu u auta. v praseti byly orgány vyrovnané a zavěšené na konstrukci podobně jako jsou komponenty v pc.

pár jich vyndal, něco pošrouboval, vrátil je tam zpatky, prase zavřel a ono se rozeběhlo!
a ještě nám ukázal jak vepříka resetovat kdyby se to stalo znova. :)

Velmi originální kombinace zombie apokalypsy a záplav. Jednou zas čas se městem prohnala přílivová vlna plná zetet která doslova a do písmene sežrala všechno co splachla.
V pravidelných intervalech to hlásila siréna a jediné řešení bylo dostat se aspoň pět metrů vysoko.
Celý sen jsem průběžně tahal věci do stromového domku na zahradě (které, v reálu nemáme), pockal az to opadne a stěhoval zpátky.
Utkvěl mi dojem že při přílivu to vydavalo dost nechutné zvuky šplouchání vody a cvakání tisíce hladových zubů. To že po povodni bylo následně všechno v pohodě ihned suché a do bytu se dalo okamžitě vrátí byl z hlediska všech ostatních událostí už v podstatě jen nezajímavý detail :)

Ačkoliv nesnášim kytary a rock, tahle písnička mi hraje ve snech už tak často, že si zaslouží post. Konkrétně tahle a Guns and Roses. Buď je to divný anebo to vyjadřuje mou osobnost. Teenage Dirtbag bejby!

Wheatus - Teenage Dirtbag (Official Video)
https://youtu.be/FC3y9llDXuM?is=FDsOPjzbMMCFUf4Z

Měl jsem mít přednášku na téma knih H. P. Lovecrafta a psychiatrie. Jenže jsem na to úplně zapomněl a nepřipravil se, a protože si z psychiatrie nepamatuju ani ň, začal jsem obsáhle vyprávět o mikroorganismech a infekčních nemocech, abych něčím natáhl čas. Jenže v publiku bylo očividně sedělo docela hodně mikrobiologů, a ti u mého výkladu velmi nesouhlasně vrtěli hlavou.

Dneska se mi zdálo dost bizarní psycho zjevně ovlivněné tím, že jsem před usnutím sledoval Červeného Draka z trilogie Mlčení jehňátek a potom videa na youtubu o bídě Přerova a myslím že i Jaroměře.
Ve snu jsme se projížděli nadzemní dálnicí typickým yellow cab americkým taxíkem a řidič byl takovej dezolátnější Ralph Fiennes. Okolí vypadalo jako Ostrava. Po cestě jsme vedli hovor a nakonec mi nabídl, že můžu navštívit jeho cihlovej, dezolátní byt v něčem co připomínalo Přerov i tu Jaroměř, ale bylo to futurističtější a industrálnější město. V tom městě asi bydlela moje jakási snová přítelkyně, která neodpovídala nikomu reálnému. Týpek byl dost šílenej, ale říkal že k němu může taky přijít. (To se asi zakládá na mých zážitcích z devatenácti let, kdy jsem se v Praze kamarádil s HIV pozitivním pikařem, nejdřív jsem předstíral že jsem před lidma předstíral, že jsem jeho partner, a pak za ním zatáhl i svou první přítelkyni. Věčně nás bral do kasín, kde se na záchodě nastřelil a pak hrál automaty nebo ruletu. A nám vždycky kupoval pití jaký jsme si řekli.)

Ve snu holohlavej Ralph Fiennes měl dvoupatrovej cihlovej byt. Chladnej, neútulnej, bez jakýkoliv výzdoby. Ale měl rozladěný piáno. Do toho šíleně třískal a "zpíval" extrémně hlasitým řevem, což byla hudební produkce něco mezi mnou a Filipem Topolem. Snová přítelkyně říkala, že tohle nevydrží a půjde do svýho vlastního ghetta, ale já s dezolátním Ralphem Fiennesem zůstal a předvedl mu taky svůj um na piáno, kterýmu chyblo pár klapek. Hodně jsme chlastali a nakonec se skamarádili. No a ten týpek vlastně nevypadal jako Ralph Fiennnes, ale spíš takhle. Achjo.

Zdálo se mi, že s bývalým spolužákem Vladimírem Polívkou jsme měli steak v café imperial, ale měl jsem sračku a nechal si ho zabalit "sebou." Ve snu jsem ještě bydlel s rodiči. Na návštěvě byl elektrikář co nám tam něco spravoval. Rodinná večeeře, matka si nedala říct a i přes nesouhlas otce přizvala elektřikáře ke stolu. "A kávičku nechcete? A čajíček dáme? A víte co, já vám dám tady synův steak, on ho stejně nebude jíst" bez ptaní se mu ho vrazila a elektrikář se do něj s chutí pustil. Moje nasrání bylo nezměrné a i sem se nasranej probudil :D

Zase se mi vrátily noční můry. Na dnešek se mi zdálo, že nám umřela naše mladší kočička (sny o smrti, ty mám skoro každou noc). Přišla ze zahrady, začala si okusovat nožičku a nejspíš si překousla tepnu a umřela. A já věděla, že je to kvůli mně. Protože za prvé jsem ji nezachránila a za druhé to zavinila jedna "zlá" kniha, kterou mám doma. A v tom snu ta kniha byla poškozená a naštvaná, protože jsem ji někomu půjčila a on ji vrátil v tomhle hrozném stavu, takže se mi takhle pomstila.

Takže, žádné knihy nepůjčuji, jasné? :-)

Zdálo se mi, že mám penis a tak jsem ho různě zkoušela, masturbace, sex s oběma pohlavími apod. a ne a ne ejakulovat. A pak mi v tom snu došlo, že to přece nejde, že jsem ženská a cítila jsem se podvedeně.

Zdálo se mi o tom, že jsem hlavičkou na bílé dopisní obálce. Hodně abstraktní sen.

Vzbudila jsem se (ve snu) s pocitem, že někoho objímám, cítím pomalu mizející váhu a hmotu.
Byla jsem ve svém dětském pokoji a pubertální sestra si hrála na posteli s asi šestiletým chlapečkem. Kolem prošel pes, hnědá doga, a zkusil mě olíznout. Já se mohla zvednout jen částečně, spodní polovina těla byla jako ochrnutá, hýbala jsem jen rukama a hlavou, ale měla jsem zvedlý polštář a zjevně to bylo normální?

Sestra prohodila něco o tom, že Velen (nebo Vojen?) doprovodil naší babi domů a Raido dělá snídani. Pak se Tibor zvedl a šel si ke stolu dělat úkoly.
Zeptala jsem se, kdo je Raido.
Sestra se zasmála, jako by to byl hloupý dotaz a pak se zarazila.
V bytě jsme bydlely dvě plus rodiče a malý pes. Přesto jsme dokázaly obě odpovědět, kdo jsou ti zmínění. Ale bylo to zvláštní.

Ve snu jsem si byla naprosto jistá, že: Vojen (nebo Velen?) byl můj nejlepší kamarád od malička, trávil u nás tolik času, že byl součástí domácnosti.
Raido, psaná jako ta runa, byla osoba, kterou jsme našli v útulku a vzali si k sobě. Zpětně bych řekla, že to byla ta doga, ale vnímali jsme ji rozhodně jako mluvící a lidsky myslící. Možná se měnila...
Tibor a Lima byli bratr a sestra, ona tak o rok starší, které jsme v zimě našli ztracené venku a promrzlé, vzali je k sobě a starali se o ně jako o mladší sourozence.

Když nám to došlo, chvíli jsme překvapeně zíraly.
Pak chlapeček u stolu prohodil, že je poznat, když někdo z nich odejde, zmizí jeho vůně z bytu. Naposled se ztratila vůně Limy. Podívala jsem se na Tibora a on na mě a pak řekl, že taky bude muset jít.
Zeptala jsem se, jestli mě může ještě obejmout a když přišel, došlo mi, že to objetí je skoro stejné jako to, co mě probudilo. Lima se před odchodem přišla rozloučit.
Cítila jsem, že Tibor je lehčí a lehčí, ale v hlase a očích neměl strach. Říkal, že to bude v pořádku.
Držela jsem ho pevně a slzy mi tekly proudem.
Než se úplně rozplynul, já se probudila doopravdy.

Zdálo se mi, že mi jeden dávnější milenec, kterýho jsem shodou okolností teď viděla ve Švanďáku hrát v Romeo a Julie, ustřihl v tom snu vlasy na mikádo tak blbě, že jsem mu dovolila jen část a pak se v tom snu na to šla vyspat a zažila velmi reálný sen ve snu, probudila se a ty blbě ustřiženy vlasy tam furt byly. Tak jsem nosila vlasy sepnutý a nešla do školy. A ráno jsem si řekla, že je ještě stříhat radši nebudu, že je mám asi ráda teď dlouhý.

Během mikrospánku v MHD jsem měl snové vnuknutí, že téma další módní sezóny bude "Vánoce 1968". Pokud se chcete vhodným oblečením zásobit už teď, než zdraží, nemáte zač.

byl jsem ubytovan v hotelu, lezel na horni palande a vsiml jsem si, ze po podlaze behaji mysi.
zacal jsem je strilet vzduchovkou (tu si pochopitelne bere do hotelu kazdy).
sundal jsem jich asi sest kdyz prisel majitel co je to tam za hluk.
ukazal jsem mu hromadku mysich ostatku.
byl mega stastny a poprosil me jestli by u me nemohl bydlet chvilku jeho kocour, ze by to sezral a on usetril za granule.
zbytek snu jsme ucili jeho kocoura lovit a zrat mysi.

Zdálo se mi, že nás (skupinku dětí, nevím proč) skrýval vodník, co se už staletí maskuje jako člověk, před nacistama a snaží se nám z toho udělat hru... Abychom nevěděli, co se děje... Většinu času jsme tam chodili se zavázanýma očima a používali triky, například já vedla pár lidí, protože moje magie dělala něco jako sonar (to jak vidí Daredevil ale opravdu vizuálně jako ve filmu, mělo to několik barev podle hloubky a vzdálenosti)...
Mysleli jsme, že nás v tom nechal, ale vodník dělal super komplikované plány a řešil víc věcí. Navíc měnil podobu a dělal iluze na prostředí a skrýval překážky, takže na oči nešlo spoléhat stejně a takhle jeho triky fungovaly na nepřítele a my se postupem času přizpůsobili...

Cool sen, ale spala jsem fakt špatně...

Konečně jsem si vyjel na novém kole, které mám od podzimu a zatím jsem na něm jezdit jen dvě minuty po složení. Z neznámého důvodu se levá šlapka točila mimo osu.

Do snu se mi propsaly válečné konflikty a moje myšlenky na to, že bychom se měli připravit na nejhorší. Takže se mi zdálo o tom, jak se snažím zachránit naše dvě kočičky před invazí tlupy černých, vyhublých koček, které se nám vlámaly do domu, protože utíkaly před válkou. A pak to vygradovalo v můj boj se dvěma cizími, rusky mluvícími muži, co se najednou zjevili u nás v ložnici. Slabší povahy, nečtěte dál. Jednoho jsem podřízla nožem, co jsem měla pod polštářem a druhého ubila krumpáčem, když jsem ho, prchajícího, chytla na zahradě.
No, zjevně jsem dost nebezpečný člověk.